mawlidy (Islam)
mawlidy – narozeniny, rodná místa, výročí a rovněž tak výročí súfijských světců (walí). Tento termín nepoužívají pouze muslimové; v arabských zemích jimi označují své náboženské svátky také místní křesťané a v minulosti též židé (jinověrci). Mawlidem můžeme mínit jak oslavu súfijského světce, tak v užším smyslu i samotné narozeniny proroka Muhammada (pak se ovšem používají termíny al-mawlid an-nabawí, mawlid an-nabí nebo prostě jen al-mawlid, či al-mawlúd). Tento svátek se každoročně slaví 12. dne měsíce rabíʻ al-awwal (kalendář) a patří mezi nejoblíbenější muslimské oslavy, byť konzervativní teologové často kritizují lidové praktiky s ním spojené. Tradice oslav Prorokových narozenin je poměrně pozdní; datuje se až od 12.–13. století a jsou s nimi spojeny různé regionálně podmíněné folklórní zvyklosti. Súfijské mawlidy se obvykle slaví v den výročí smrti příslušného „světce“, tedy „...v den, kdy se narodil pro nebesa“. Obecně lze konstatovat, že objektem uctívání nebyli zdaleka jen slovutní mistři mystických řádů (taríqa) a proslulí mystičtí učenci (ʻulamáʼ), ale též vladaři, poustevníci, jurodiví prosťáčci (choromyslní) nebo i zjevní šarlatáni. Nebylo vyloučeno, aby se předmětem uctívání stala též žena (walíja). Pod pojmem walí můžeme „vysledovat“ velice širokou škálu postav. Vedle historicky doložených osobností (imám aš-Šáfiʻí, viz fiqh) si lidé na mnoha místech islámského světa připomínají rovněž postavy pololegendární nebo i zcela legendární. O počátcích mawlidů nám nezbývá než spekulovat. Tradice (sunna) zmiňuje, že Prorok měl ve zvyku navštěvovat některé hroby a tímto příkladem súfijové ospravedlňovali svou praxi navštěvování hrobů (zijárát), tedy míst posledního odpočinku zbožných mužů či žen. Smyslem mawlidu je vyjádřit úctu určitému světci a prostřednictvím účasti na slavnosti získat i jeho požehnání (baraka). Zatímco lokální vymezení mawlidu nepřináší žádné větší komplikace, o vymezení časovém nelze ani zdaleka konstatovat totéž. Zjistit, kdy přesně určitý mawlid probíhá, nebývá snadné, a odhalit nějaká obecnější pravidla, podle nichž se datace jednotlivých mawlidů řídí, je ještě obtížnější. Většina mawlidů se řídí podle muslimského kalendáře, ovšem některé – a mezi ně patří i ty vůbec nejvýznamnější v Egyptě – se datují podle kalendáře koptského. Vazba některých mawlidů na solární kalendář naznačuje jejich možné předislámské pozadí (džáhilíja). Je nesporné, že i praktické hospodářské faktory, jako byly významné trhy, důležité momenty zemědělského cyklu apod. se podílely na stanovování termínů mawlidů jako podstatný a neopomenutelný faktor. Je-li časové vymezení mawlidů plné nejistot a pochybností, jejich lokace se jeví jako podstatně jednodušší. Každý svátek má své přirozené centrum, neboli místo posledního odpočinku ostatků příslušného světce. Samotná hrobka světce se obvykle stala centrem objektu nazývaného v Egyptě jako maqám (obvykle menší a skromnější stavba), daríh (mauzoleum) nebo – zemřel-li světec na místě původní poustevny – záwija. V jiných částech islámského světa se používají i termíny jako mašhad (místo, kde spočívá mučedník, šahíd) nebo mazár (místo návštěv, zijárát, zesnulého). Podoba budov, jejichž součástí jsou hrobky světců, se pochopitelně odvíjí od významu dotyčného walího. Mawlid jako prakticky každá náboženská slavnost zahrnuje dvě stránky: světskou a duchovní. Náboženskou stránku svátku určují lidové projevy zbožnosti věnované příslušnému světci. Islám zná nespočet způsobů, jak projevit walímu oddanost a úctu. Počínaje samotnou návštěvou místa jeho posledního odpočinku, přes modlitbu či meditaci poblíž hrobky, její obcházení (tawáf), až po dobré skutky (ihsán) vykonané k poctě zesnulého. Světcova zázračná moc (zázraky) se neprojevovala jen za jeho života, ale – jak prostí lidé dosud věří – přetrvává i po jeho smrti. Průběh jakéhokoliv mawlidu je nemyslitelný bez dhikru. Jednotlivé řády se značně rozcházejí ve způsobech, jak dhikr provádějí, a poněvadž se většiny mawlidů účastní příslušníci (či stoupenci) řádů vícerých, právě tento moment dodává slavnostem jejich nezaměnitelnou atmosféru. K oslavám neodmyslitelně patří zaffa neboli mawkib (slavnostní průvod), kterého se v hojném počtu účastní příslušníci jednotlivých súfijských taríq. Každá z nich preferuje (nebo spíš preferovala) určitý styl oděvu, takže v minulosti se členové řádů snadno mezi sebou poznali. Každá taríqa preferuje určitou barvu, kterou se odlišuje od jiných řádů. K průvodům rovněž přináleží četné prapory a transparenty, kde kromě obvyklých zbožných formulí, šahády (vyznání víry), takbíru (prohlášení, že Alláh je převeliký), figurují rovněž jména řádů a jejich jednotlivých odnoží, což usnadňuje logistickou stránku celé akce, neboť v obrovském množství lidí a tlačenicích, které mawlidy tradičně provázejí, se věřící řadí do zaffy především právě podle zmíněných transparentů.
Dále k tématu
- Melčák, Miroslav. „Oslavy narozenin proroka Muhammada v sunnitském islámu: Mawlid an-nabí v Arbílu 13. století.“ Nový Orient 68, č. 4 (2013): 13-20. http://hdl.handle.net/11104/0229138;
- Kropáček, Luboš. Súfismus: Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad, 2008;
- Slobodník, M., a D. Deák, G. Pirický, eds. Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010.
Viz též: maulid (JKI-I)