zpěv (JKI-J)
zpěv Hudba byla spojena s žid. náboženstvím již od bibl. dob. Hebr. výraz šir označoval jak báseň, tak píseň, která mohla být navíc doprovázena nějakým hudebním nástrojem. Při chrámové bohoslužbě zajišťovali z. levité, jejichž povinností byl zřejmě také přednes žalmů. Výčty nástrojů (polnice, harfa, citara, buben, flétna. cimbály; Ž 150, 3-5) i pokyny obsažené přímo v textech Žalmů naznačují, že byly zpívány a doprovázeny instrumentální hudbou. Podobnou liturg. produkci zřejmě vyžadovaly také Pláč Jeremjášův či Píseň písní. – V tradiční synagogální bohoslužbě patrně neměla instrumentální hudba místo. Synagogální liturgie se soustředila na zpěvný přednes Tóry a dalších posvátných textů, ustálený již masorety pomocí kantilačních značek. V 19. stol. se o reformu synagogálního z., ovlivněného řadou prvků místních hudebních kultur, pokusil vídeňský kantor Solomon Sulzer (1804-1890). Jeho dílo Šir Cijon (Píseň Siónu, 1840, 1866) získalo příznivý ohlas ve většině žid. obcí Evropy. Zatímco ortodoxní judaismus opírá liturgii nadále o modlitby a z. kantora, reformní judaismus zapojil do bohoslužby vedle tradičních prvků např. i varhany.
Viz též: zpěv církevní (JKI-K), recitace koránu (JKI-I)