musar (JKI-J)

musar Etické učení, jehož cílem je vychovávat člověka k morálnímu myšlení a jednání. Základy m. jsou obsaženy již v bibl. textech, apokryfním mudrosloví a talmudické literatuře, avšak ve větší míře a systematičtěji začali m. rozvíjet teprve středověcí autoři. Za první skutečný etický spis je považován Sefer chovot ha-levavot (Kniha povinností srdce), jehož autorem byl Bachja ibn Pakuda (11. stol.). V důsledku obav z rozkladu tradičních žid. hodnot vzniklo mezi ortodoxními litevskými Židy z podnětu Jisra’ela Lipkina Salantera (1810-1883) na samém poč. 19. stol. hnutí, jehož cílem bylo uchování a pěstování tradice a výchova jednotlivců prostřednictvím přísného etického způsobu života v duchu halachy. S tímto učebním programem založil Salanter v Kovnu ješivu, která se stala vzorem pro podobné školy. Studenti se v nich zabývali studiem etických pasáží bible, midrašů a obou Talmudů, spisů Bachji ibn Pakudy, Jony ben Avrahama Gerondiho (asi 1200-1263), Moše Cordovera, Moše ben Chajima Luzzata a Naphtali Herz Wesselyho (1725-1805). Tato nová učební metoda se stala charakteristickým rysem litevských ješiv až do 20. století.

Viz též: etika křesťanská (JKI-K), etika (JKI-I)

Bedřich Nosek