tradice (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">tradice</span> V kř. významu soubor teol. [[dogma (JKI-K)|dogmat]], liturg. praxe, práv. norem a zvyklostí vzniklých během hist. vývoje dané [[církev (JKI-K)|církve]]. V rané církvi spočívala tzv. apoštolská t. především v ustálení [[kánon (JKI-K)|kánonu]] Starého a [[Nový zákon (JKI-K)|Nového zákona]], který je zdrojem [[zjevení (JKI-K)|zjevení]] pro většinu církví. V katolicismu a pravoslaví se vedle písemné složky t., tj. [[bible (JKI-K)|bible]], uplatňuje i ústní složka t., považovaná rovněž za pramen zjevení. V pravoslaví tvoří její základ sedm ekum. [[synod(a) (JKI-K)|synod]] totožných s prvními sedmi ekum. [[koncil (JKI-K)|koncily]] [[římskokatolická církev (JKI-K)|římskokatolické církve]] konanými před [[schizma (JKI-K)|schizmatem]] 1054. Proti zpochybnění ústní t. [[reformace (JKI-K)|reformací]] [[tridentský koncil (JKI-K)|tridentský koncil]] (1545-1563) znovu potvrdil její platnost pro římkat. církev; podpořil ji i [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhý vatikánský koncil]] (1962-1965). Reformace, která odmítla ústní t. a vystoupila s požadavkem výlučné závaznosti bible (sola Scriptura), souběžně proklamovala stálou reformovatelnost církve (ecclesia semper reformanda). V jejím duchu odmítla papežství, usnesení koncilů i [[katolicita církve (JKI-K)|katolicitu církve]]. Na základě bible redukovala sedm [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] pouze na [[křest (JKI-K)|křest]] a [[eucharistie (JKI-K)|eucharistii]]. |
<span id="entry">tradice</span> V kř. významu soubor teol. [[dogma (JKI-K)|dogmat]], liturg. praxe, práv. norem a zvyklostí vzniklých během hist. vývoje dané [[církev (JKI-K)|církve]]. V rané církvi spočívala tzv. apoštolská t. především v ustálení [[kánon (JKI-K)|kánonu]] Starého a [[Nový zákon (JKI-K)|Nového zákona]], který je zdrojem [[zjevení (JKI-K)|zjevení]] pro většinu církví. V katolicismu a pravoslaví se vedle písemné složky t., tj. [[bible (JKI-K)|bible]], uplatňuje i ústní složka t., považovaná rovněž za pramen zjevení. V pravoslaví tvoří její základ sedm ekum. [[synod(a) (JKI-K)|synod]] totožných s prvními sedmi ekum. [[koncil (JKI-K)|koncily]] [[římskokatolická církev (JKI-K)|římskokatolické církve]] konanými před [[schizma (JKI-K)|schizmatem]] 1054. Proti zpochybnění ústní t. [[reformace (JKI-K)|reformací]] [[tridentský koncil (JKI-K)|tridentský koncil]] (1545-1563) znovu potvrdil její platnost pro římkat. církev; podpořil ji i [[druhý vatikánský koncil (JKI-K)|druhý vatikánský koncil]] (1962-1965). Reformace, která odmítla ústní t. a vystoupila s požadavkem výlučné závaznosti bible (sola Scriptura), souběžně proklamovala stálou reformovatelnost církve (ecclesia semper reformanda). V jejím duchu odmítla papežství, usnesení koncilů i [[katolicita církve (JKI-K)|katolicitu církve]]. Na základě bible redukovala sedm [[svátosti (JKI-K)|svátostí]] pouze na [[křest (JKI-K)|křest]] a [[eucharistie (JKI-K)|eucharistii]]. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[tradice (JKI-J)|tradice (JKI-J)]], [[tradice prorocká (JKI-I)|tradice prorocká (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[tradice (JKI-J)|tradice (JKI-J)]], [[tradice prorocká (JKI-I)|tradice prorocká (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
tradice V kř. významu soubor teol. dogmat, liturg. praxe, práv. norem a zvyklostí vzniklých během hist. vývoje dané církve. V rané církvi spočívala tzv. apoštolská t. především v ustálení kánonu Starého a Nového zákona, který je zdrojem zjevení pro většinu církví. V katolicismu a pravoslaví se vedle písemné složky t., tj. bible, uplatňuje i ústní složka t., považovaná rovněž za pramen zjevení. V pravoslaví tvoří její základ sedm ekum. synod totožných s prvními sedmi ekum. koncily římskokatolické církve konanými před schizmatem 1054. Proti zpochybnění ústní t. reformací tridentský koncil (1545-1563) znovu potvrdil její platnost pro římkat. církev; podpořil ji i druhý vatikánský koncil (1962-1965). Reformace, která odmítla ústní t. a vystoupila s požadavkem výlučné závaznosti bible (sola Scriptura), souběžně proklamovala stálou reformovatelnost církve (ecclesia semper reformanda). V jejím duchu odmítla papežství, usnesení koncilů i katolicitu církve. Na základě bible redukovala sedm svátostí pouze na křest a eucharistii.
Viz též: tradice (JKI-J), tradice prorocká (JKI-I)