imám (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">imám</span> (arab. stojící v čele) Pův. ten, který vede karavanu, v přeneseném smyslu morální vzor; v tom významu i v [[korán (JKI-I)|koránu]]. V náb. praxi ten, který vede společnou [[modlitba (JKI-I)|modlitbu]] v [[mešita (JKI-I)|mešitě]] nebo kdekoli na rituálně čistém místě. Teoreticky může funkci vykonávat kterýkoli zbožný [[muslim (JKI-I)|muslim]] znalý rituálu, bez ohledu na povolání a kvalifikaci. Tak je chápán i. v sunnitském islámu ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Prvním i. muslim. [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] byl [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], ačkoli v koránské tradici již v této roli vystupovali i předešlí [[proroci (JKI-I)|proroci]] ([[korán (JKI-I)|korán]] 2: 124, 46: 12 aj.). Po Muhammadovi, podle sunnitské tradice, jsou i. jeho nástupci, [[chalífa (JKI-I)|chalífové]]. Obsah pojmu i., jak je uváděn v koránu, měl však rozhodující vliv na teorii a praxi vztahu islámu a moci. Zde je původ instituce imámátu jakožto nejvyššího duch. vedení obce. Různost názorů na otázky moci a oprávněnost jejího uplatňování rozdělily ummu na řadu směrů ([[sunna (JKI-I)|sunna]], [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[cháridža (JKI-I)|cháridža]] aj.). Ší‘itské dogma vychází z představy, že i po uzavření řady proroků Muhammadem pokračuje božské vedení obce prostřednictvím i. z rodu čtvrtého [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]], jenž stav Bohem vyvoleného smrtelníka přejal od Muhammada. Prvním i. je proto pro ší‘ity Alí. I. jako „nejlepší z lidí“ má v ší‘itském pojetí všechny kvality proroka, až na samo proroctví (arab. nubuwwa), neboť i. již nepřijímá a nezvěstuje nová zjevení. |
<span id="entry">imám</span> (arab. stojící v čele) Pův. ten, který vede karavanu, v přeneseném smyslu morální vzor; v tom významu i v [[korán (JKI-I)|koránu]]. V náb. praxi ten, který vede společnou [[modlitba (JKI-I)|modlitbu]] v [[mešita (JKI-I)|mešitě]] nebo kdekoli na rituálně čistém místě. Teoreticky může funkci vykonávat kterýkoli zbožný [[muslim (JKI-I)|muslim]] znalý rituálu, bez ohledu na povolání a kvalifikaci. Tak je chápán i. v sunnitském islámu ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Prvním i. muslim. [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] byl [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], ačkoli v koránské tradici již v této roli vystupovali i předešlí [[proroci (JKI-I)|proroci]] ([[korán (JKI-I)|korán]] 2: 124, 46: 12 aj.). Po Muhammadovi, podle sunnitské tradice, jsou i. jeho nástupci, [[chalífa (JKI-I)|chalífové]]. Obsah pojmu i., jak je uváděn v koránu, měl však rozhodující vliv na teorii a praxi vztahu islámu a moci. Zde je původ instituce imámátu jakožto nejvyššího duch. vedení obce. Různost názorů na otázky moci a oprávněnost jejího uplatňování rozdělily ummu na řadu směrů ([[sunna (JKI-I)|sunna]], [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[cháridža (JKI-I)|cháridža]] aj.). Ší‘itské dogma vychází z představy, že i po uzavření řady proroků Muhammadem pokračuje božské vedení obce prostřednictvím i. z rodu čtvrtého [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího Ibn Abí Táliba]], jenž stav Bohem vyvoleného smrtelníka přejal od Muhammada. Prvním i. je proto pro ší‘ity Alí. I. jako „nejlepší z lidí“ má v ší‘itském pojetí všechny kvality proroka, až na samo proroctví (arab. nubuwwa), neboť i. již nepřijímá a nezvěstuje nová zjevení. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Kovács Attila|Attila Kovács]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[imám (Islam)|imám (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Kovács Attila]] |
[[Kategorie:Aut: Kovács Attila]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
imám (arab. stojící v čele) Pův. ten, který vede karavanu, v přeneseném smyslu morální vzor; v tom významu i v koránu. V náb. praxi ten, který vede společnou modlitbu v mešitě nebo kdekoli na rituálně čistém místě. Teoreticky může funkci vykonávat kterýkoli zbožný muslim znalý rituálu, bez ohledu na povolání a kvalifikaci. Tak je chápán i. v sunnitském islámu (sunna). Prvním i. muslim. obce věřících byl Muhammad, ačkoli v koránské tradici již v této roli vystupovali i předešlí proroci (korán 2: 124, 46: 12 aj.). Po Muhammadovi, podle sunnitské tradice, jsou i. jeho nástupci, chalífové. Obsah pojmu i., jak je uváděn v koránu, měl však rozhodující vliv na teorii a praxi vztahu islámu a moci. Zde je původ instituce imámátu jakožto nejvyššího duch. vedení obce. Různost názorů na otázky moci a oprávněnost jejího uplatňování rozdělily ummu na řadu směrů (sunna, ší‘a, cháridža aj.). Ší‘itské dogma vychází z představy, že i po uzavření řady proroků Muhammadem pokračuje božské vedení obce prostřednictvím i. z rodu čtvrtého chalífy Alího Ibn Abí Táliba, jenž stav Bohem vyvoleného smrtelníka přejal od Muhammada. Prvním i. je proto pro ší‘ity Alí. I. jako „nejlepší z lidí“ má v ší‘itském pojetí všechny kvality proroka, až na samo proroctví (arab. nubuwwa), neboť i. již nepřijímá a nezvěstuje nová zjevení.
Viz též: imám (Islam)