umění (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">umění</span> V [[islám (JKI-I)|islámu]] má u. symbolickou hodnotu, zahrnuje pestrost výtvarných děl, která vznikla v islám. dějinách. Stylově se umělecká tvorba v prostředí islámu rozvinula do značné různorodosti, avšak umělecké projevy nesou z estetického hlediska společné rysy, které vycházejí z originality muslim. kultury, vyjadřují její osobitost a také ideologické limity. V moderní době se sice zvýraznily někdejší hist. a etnicky dané rozdíly, ale relativní jednota a kontinuita islám. civilizace se přesto ve sféře u. nikdy zcela neztratily. Společné estetické normy nutně nepřekrývají rozdílné inspirace a vlivy, které působily v místním, regionálním či nár. měřítku a které vycházely z předislám. kulturního dědictví i z přejatých vzorů. Jako se v islám. u. projevovaly společné rysy, tak se zároveň navzájem odlišovala vrcholná umělecká díla. Tyto odlišnosti lze zachytit v dekoracích keramiky, rukopisné a knižní tvorbě, zpracování kovu, skla, textilu, koberců a dalších forem užitého u. Společná islám. tendence se projevovala zejm. v architektuře a [[kaligrafie (JKI-I)|kaligrafii]]. Privilegovala určité typy staveb, především kultovní, náb.-vzdělávací ([[madrasa (JKI-I)|madrasa]], [[mešita (JKI-I)|mešita]]) a reprezentativní, manifestující moc muslim. vládců (palác se zahradami). Určovala jejich podobu (geometrické půdorysy, opakování symetrických tvarů, kupole, minaret) a výzdobu (abstraktní ornament, kaligrafie). Ve výzdobě uměleckých děl se ornament a kaligrafie doplňovaly. Celek díla či stavby budí dojem harmonie (ornament – symetrie a kaligrafie – asymetrie). Tendence k abstraktnímu výtvarnému výrazu souvisí s učením o [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti boží]]. Preferování abstrakce vedlo ke schematizaci prostoru a k nezájmu zobrazit [[člověk (JKI-I)|člověka]] a přírodu reálně, včetně dynamiky pohybu a perspektivy. Nezobrazování živých bytostí se vykládá jednak obavou z uctívání idolů ([[idolatrie (JKI-I)|idolatrie]], [[polyteismus (JKI-I)|polyteismus]]), jednak přímým [[zákazy (JKI-I)|zákazem]] vytvářet sochy a malovat obrazy živých bytostí, což tradice odsuzovala jako výraz lidského rouhačství ve snaze připodobnit se Bohu aktem tvoření. Zákaz byl striktně dodržován jen v kultovních stavbách, takže v islámu nevznikla žádná náb. ikonografie, podobná křesťanské. V oblasti profánního u. však známe řadu příkladů, kdy ztvárnění živých bytostí a příběhů bylo běžné (nástěnné malby v umajjovském letohrádku Kusajr Amra, rozsáhlé u. perské miniatury apod.). |
<span id="entry">umění</span> V [[islám (JKI-I)|islámu]] má u. symbolickou hodnotu, zahrnuje pestrost výtvarných děl, která vznikla v islám. dějinách. Stylově se umělecká tvorba v prostředí islámu rozvinula do značné různorodosti, avšak umělecké projevy nesou z estetického hlediska společné rysy, které vycházejí z originality muslim. kultury, vyjadřují její osobitost a také ideologické limity. V moderní době se sice zvýraznily někdejší hist. a etnicky dané rozdíly, ale relativní jednota a kontinuita islám. civilizace se přesto ve sféře u. nikdy zcela neztratily. Společné estetické normy nutně nepřekrývají rozdílné inspirace a vlivy, které působily v místním, regionálním či nár. měřítku a které vycházely z předislám. kulturního dědictví i z přejatých vzorů. Jako se v islám. u. projevovaly společné rysy, tak se zároveň navzájem odlišovala vrcholná umělecká díla. Tyto odlišnosti lze zachytit v dekoracích keramiky, rukopisné a knižní tvorbě, zpracování kovu, skla, textilu, koberců a dalších forem užitého u. Společná islám. tendence se projevovala zejm. v architektuře a [[kaligrafie (JKI-I)|kaligrafii]]. Privilegovala určité typy staveb, především kultovní, náb.-vzdělávací ([[madrasa (JKI-I)|madrasa]], [[mešita (JKI-I)|mešita]]) a reprezentativní, manifestující moc muslim. vládců (palác se zahradami). Určovala jejich podobu (geometrické půdorysy, opakování symetrických tvarů, kupole, minaret) a výzdobu (abstraktní ornament, kaligrafie). Ve výzdobě uměleckých děl se ornament a kaligrafie doplňovaly. Celek díla či stavby budí dojem harmonie (ornament – symetrie a kaligrafie – asymetrie). Tendence k abstraktnímu výtvarnému výrazu souvisí s učením o [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti boží]]. Preferování abstrakce vedlo ke schematizaci prostoru a k nezájmu zobrazit [[člověk (JKI-I)|člověka]] a přírodu reálně, včetně dynamiky pohybu a perspektivy. Nezobrazování živých bytostí se vykládá jednak obavou z uctívání idolů ([[idolatrie (JKI-I)|idolatrie]], [[polyteismus (JKI-I)|polyteismus]]), jednak přímým [[zákazy (JKI-I)|zákazem]] vytvářet sochy a malovat obrazy živých bytostí, což tradice odsuzovala jako výraz lidského rouhačství ve snaze připodobnit se Bohu aktem tvoření. Zákaz byl striktně dodržován jen v kultovních stavbách, takže v islámu nevznikla žádná náb. ikonografie, podobná křesťanské. V oblasti profánního u. však známe řadu příkladů, kdy ztvárnění živých bytostí a příběhů bylo běžné (nástěnné malby v umajjovském letohrádku Kusajr Amra, rozsáhlé u. perské miniatury apod.). |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[islámské umění a architektura (Islam)|islámské umění a architektura (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]] |
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
umění V islámu má u. symbolickou hodnotu, zahrnuje pestrost výtvarných děl, která vznikla v islám. dějinách. Stylově se umělecká tvorba v prostředí islámu rozvinula do značné různorodosti, avšak umělecké projevy nesou z estetického hlediska společné rysy, které vycházejí z originality muslim. kultury, vyjadřují její osobitost a také ideologické limity. V moderní době se sice zvýraznily někdejší hist. a etnicky dané rozdíly, ale relativní jednota a kontinuita islám. civilizace se přesto ve sféře u. nikdy zcela neztratily. Společné estetické normy nutně nepřekrývají rozdílné inspirace a vlivy, které působily v místním, regionálním či nár. měřítku a které vycházely z předislám. kulturního dědictví i z přejatých vzorů. Jako se v islám. u. projevovaly společné rysy, tak se zároveň navzájem odlišovala vrcholná umělecká díla. Tyto odlišnosti lze zachytit v dekoracích keramiky, rukopisné a knižní tvorbě, zpracování kovu, skla, textilu, koberců a dalších forem užitého u. Společná islám. tendence se projevovala zejm. v architektuře a kaligrafii. Privilegovala určité typy staveb, především kultovní, náb.-vzdělávací (madrasa, mešita) a reprezentativní, manifestující moc muslim. vládců (palác se zahradami). Určovala jejich podobu (geometrické půdorysy, opakování symetrických tvarů, kupole, minaret) a výzdobu (abstraktní ornament, kaligrafie). Ve výzdobě uměleckých děl se ornament a kaligrafie doplňovaly. Celek díla či stavby budí dojem harmonie (ornament – symetrie a kaligrafie – asymetrie). Tendence k abstraktnímu výtvarnému výrazu souvisí s učením o jedinosti boží. Preferování abstrakce vedlo ke schematizaci prostoru a k nezájmu zobrazit člověka a přírodu reálně, včetně dynamiky pohybu a perspektivy. Nezobrazování živých bytostí se vykládá jednak obavou z uctívání idolů (idolatrie, polyteismus), jednak přímým zákazem vytvářet sochy a malovat obrazy živých bytostí, což tradice odsuzovala jako výraz lidského rouhačství ve snaze připodobnit se Bohu aktem tvoření. Zákaz byl striktně dodržován jen v kultovních stavbách, takže v islámu nevznikla žádná náb. ikonografie, podobná křesťanské. V oblasti profánního u. však známe řadu příkladů, kdy ztvárnění živých bytostí a příběhů bylo běžné (nástěnné malby v umajjovském letohrádku Kusajr Amra, rozsáhlé u. perské miniatury apod.).