islámská revoluce (JKI-I)

islámská revoluce Polit. události v Íránu 1978-79, svržení monarchie císařské dynastie Pahlaví nár. a protizáp. silami s převahou nižších kruhů ší‘itského duchovenstva, které z exilu podněcoval ájatolláh Chomejní. 1978 propukly mohutné demonstrace se silným podtextem mučednictví (fidja, mučedník, oběť); události získaly povahu masové soc. revoluce a zachvátily celou zemi, včetně národností, jež vyznávají sunnitský islám (Kurdové, Balúčové, Arabové v Chúzestánu ap.) a osob resp. hnutí, které se s islámem ideologicky neidentifikovaly. USA nepodnikly nic na záchranu šáhova režimu, bývalý SSSR i.r. jen účelově využíval v kontextu studené války. V lednu 1979 šáh opustil Írán, ájatolláh (též imám) Chomejní se s aureolou charismatického vůdce vrátil do vlasti a v dubnu 1979 byla vyhlášena islám. republika. V rozporu s ší‘it. islám. ideálem teokracie se vytvořila svérázná forma demokracie (přímé prezidentské a parlamentní volby, vznik polit. stran) v kombinaci se zavedením ší‘itské formy šarí‘y (idžtihád, kamenování žen za cizoložství, zákazy). Chomejní tak prokázal dostatečný pragmatismus a pružnost ší‘itského práv. myšlení při prosazování principu velájate fakíh do polit. praxe. První léta i.r. byla poznamenána revolučním terorem vůči exponentům šáhova režimu, národnostním menšinám, náb. komunitám (zoroastrovci, Arméni, Židé). Organizace polit. a kulturního života se chopila Islám. republikánská strana sdružující stoupence radikální a náb. bigotní části ší‘itského duchovenstva (předseda revolučních šarí‘atských soudů Sádek Chalchálí, prezident Alí Chameneí, později předseda parlamentu Nátek Núrí). Opírala se o represivní aparát, zejm. milice Strážců revoluce (per. Pasdáráne enkeláb), mravnostní policii dohlížející na ustrojení a chování žen na veřejnosti ap. Režim se vyčerpával snahami o vývoz i.r., zkomplikoval si vztahy s okolními arab. státy, Pákistánem, Tureckem i SSSR, když začal s rozhlasovým vysíláním islám. revoluční výzvy ke konvrzi (da‘wa) do středoasijských republik a na Kavkaz. V září 1980 Írán vstoupil do války s Irákem, jež 1988 skončila bez vítěze hospodářským rozvratem. 1997 byl do funkce prezidenta zvolen představitel liberálního křídla duchovních ájatolláh Muhammad Chátamí, který se pokouší o ekonomickou konsolidaci a vyvedení Íránu z mezinár. izolace. Chronický vnitřní spor o ideovou povahu Íránu pokračuje.

Miloš Mendel