zahrada (JKI-I): Porovnání verzí

imported>ZRN
(import JKI a Hind)
 
imported>ZRN
(odkazy do Slovníku islámu)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">zahrada</span> Jádro představ o [[ráj (JKI-I)|ráji]] v Orientu, které souvisely s nedostatkem vody a pouštním rázem krajiny. [[korán (JKI-I)|Korán]] slibuje věřícím, že na onom světě (áchira) vstoupí do „zahrad a sadů révy vinné“ (korán 78: 32), že dostanou „ovoce, které si volně vyberou“ (56: 20) a plody „nízko se budou sklánět“ (76: 14, též 69: 23, 56: 28-34). Islám. z. a paláce převzaly tradici per. rájů (per. firdaus – z řec paradaisos), nezřídka zprostředkovanou řec. a řím. antickou praxí. Per. rajské zahrady se uzavíraly zdmi a hradbami, chránícími před vysušujícícmi pouštními větry stromy, rostliny a vzácnou faunu. Tyto okrsky uvězněné přírody symbolizovaly moc per. králů a jejich roli ochránců sil plodnosti a života. Muslimové si pak představovali jako vrcholný sen o onom světě ovocný sad. Rukopis knihy o Muhammadově žebříku, který se dostal do Evropy ve 13. stol., zpracovával téma Prorokova putování [[nebe (JKI-I)|nebem]] a [[peklo (JKI-I)|peklem]] v doprovodu [[anděl Gabriel (JKI-I)|anděla Gabriela]] a uváděl, že Muhammad spatřil postupně sedm rájů, z nichž každý byl sadem. Samo obydlí Boha, sedmé nebe, se tu představuje jako ovocný sad obehnaný zdí, kde se nacházejí kašny, stromy obtěžkané ovocem a kde lze naslouchat hudbě a sladkému zpěvu mladých dívek ([[hurisky (JKI-I)|hurisky]]). Od Samarkandu a Bucháry až po Granadu nechali muslim. vládcové vybudovat nádherné z. Zachovaly se popisy bagdádských zahrad Háruna ar-Rašída (786-809). Tento vzor se později přenesl na Araby ovládanou Sicilii a do [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie]] (např. [[Alhambra (JKI-I)|Alhambra]]), později i do osmanského Istanbulu. Využívání vody v z. okouzlovalo křižáky, přes ně zahradní architektura pronikla do záp. Evropy pozdního středověku a počínající renesance.
 
<span id="entry">zahrada</span> Jádro představ o [[ráj (JKI-I)|ráji]] v Orientu, které souvisely s nedostatkem vody a pouštním rázem krajiny. [[korán (JKI-I)|Korán]] slibuje věřícím, že na onom světě (áchira) vstoupí do „zahrad a sadů révy vinné“ (korán 78: 32), že dostanou „ovoce, které si volně vyberou“ (56: 20) a plody „nízko se budou sklánět“ (76: 14, též 69: 23, 56: 28-34). Islám. z. a paláce převzaly tradici per. rájů (per. firdaus – z řec paradaisos), nezřídka zprostředkovanou řec. a řím. antickou praxí. Per. rajské zahrady se uzavíraly zdmi a hradbami, chránícími před vysušujícícmi pouštními větry stromy, rostliny a vzácnou faunu. Tyto okrsky uvězněné přírody symbolizovaly moc per. králů a jejich roli ochránců sil plodnosti a života. Muslimové si pak představovali jako vrcholný sen o onom světě ovocný sad. Rukopis knihy o Muhammadově žebříku, který se dostal do Evropy ve 13. stol., zpracovával téma Prorokova putování [[nebe (JKI-I)|nebem]] a [[peklo (JKI-I)|peklem]] v doprovodu [[anděl Gabriel (JKI-I)|anděla Gabriela]] a uváděl, že Muhammad spatřil postupně sedm rájů, z nichž každý byl sadem. Samo obydlí Boha, sedmé nebe, se tu představuje jako ovocný sad obehnaný zdí, kde se nacházejí kašny, stromy obtěžkané ovocem a kde lze naslouchat hudbě a sladkému zpěvu mladých dívek ([[hurisky (JKI-I)|hurisky]]). Od Samarkandu a Bucháry až po Granadu nechali muslim. vládcové vybudovat nádherné z. Zachovaly se popisy bagdádských zahrad Háruna ar-Rašída (786-809). Tento vzor se později přenesl na Araby ovládanou Sicilii a do [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie]] (např. [[Alhambra (JKI-I)|Alhambra]]), později i do osmanského Istanbulu. Využívání vody v z. okouzlovalo křižáky, přes ně zahradní architektura pronikla do záp. Evropy pozdního středověku a počínající renesance.
   
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[zahrady (Islam)|zahrady (Islam)]]<br />
 
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]]
 
[[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]]
 
[[Kategorie:JKI/Islám]]
 
[[Kategorie:JKI/Islám]]

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37

zahrada Jádro představ o ráji v Orientu, které souvisely s nedostatkem vody a pouštním rázem krajiny. Korán slibuje věřícím, že na onom světě (áchira) vstoupí do „zahrad a sadů révy vinné“ (korán 78: 32), že dostanou „ovoce, které si volně vyberou“ (56: 20) a plody „nízko se budou sklánět“ (76: 14, též 69: 23, 56: 28-34). Islám. z. a paláce převzaly tradici per. rájů (per. firdaus – z řec paradaisos), nezřídka zprostředkovanou řec. a řím. antickou praxí. Per. rajské zahrady se uzavíraly zdmi a hradbami, chránícími před vysušujícícmi pouštními větry stromy, rostliny a vzácnou faunu. Tyto okrsky uvězněné přírody symbolizovaly moc per. králů a jejich roli ochránců sil plodnosti a života. Muslimové si pak představovali jako vrcholný sen o onom světě ovocný sad. Rukopis knihy o Muhammadově žebříku, který se dostal do Evropy ve 13. stol., zpracovával téma Prorokova putování nebem a peklem v doprovodu anděla Gabriela a uváděl, že Muhammad spatřil postupně sedm rájů, z nichž každý byl sadem. Samo obydlí Boha, sedmé nebe, se tu představuje jako ovocný sad obehnaný zdí, kde se nacházejí kašny, stromy obtěžkané ovocem a kde lze naslouchat hudbě a sladkému zpěvu mladých dívek (hurisky). Od Samarkandu a Bucháry až po Granadu nechali muslim. vládcové vybudovat nádherné z. Zachovaly se popisy bagdádských zahrad Háruna ar-Rašída (786-809). Tento vzor se později přenesl na Araby ovládanou Sicilii a do Andalusie (např. Alhambra), později i do osmanského Istanbulu. Využívání vody v z. okouzlovalo křižáky, přes ně zahradní architektura pronikla do záp. Evropy pozdního středověku a počínající renesance.

Zdeněk Müller

Viz též: zahrady (Islam)