Džunajd, Abú‘l-Kásim Ibn Muhammad (JKI-I)

Džunajd, Abú‘l-Kásim Ibn Muhammad (z. 910) Raný mystik. Působil v Bagdádu, navazoval na dílo Hasana al-Basrího a připravil půdu imámovi aš-Šázilímu (šázilíja). D. názory ovlivnily pozdně středověké súfíje: je jimi nazýván sultán al-árifín (vládce znalých Boha). Nenapsal žádnou knihu, ale jeho učení je zaznamenáno v Kitáb al-lumá (Kniha iluminací) mystika as-Sarrádže (z. 988). D. vyzýval k integraci súfismu do běžného života s poukazem na to, že súfijové žijí normálním životem a neměli by se stylizovat do role dervíšů, záhidů nebo fanatických kazatelů. Poznání transcendentního Boha je možné i na tomto světě, dodržují-li se sunnou předepsané rituály. Tento postoj pozdější mystická literatura hodnotí jako sawh (střízlivost) a proti němu staví princip sukr (opojení, extáze). D. se stal mluvčím toho typu súfismu, jenž koření v exoterické nauce (záhir), blízké sunnitské ortodoxii (sunna). Byl odpůrcem proudu tzv. opilých súfíjů (al-Bistámí, al-Halládž). Pozdější přepisy jeho promluv a komentáře k nim upozorňují, že si byl vědom nebezpečí, že přemíra mystického přemítání o Bohu může vést až k popření jeho jedinosti.

Miloš Mendel