eschatologie (JKI-I)

eschatologie Označení dění konce světa i člověka, nauka o posledních věcech a posledním soudu. V islám. představě se konec časů pojí s postavami Goga a Magoga, mahdího, Antikrista (arab. Dadždžál) a Ježíše. Do světa proniká chaos prolomením ochranné bariéry, kterou světu dává boží zákon (šarí‘a). Svět je zaplavován „vnější temnotou“. Příchodem mahdího se začíná obnova stavu duch. osvícení a prvotní jednoty, které charakterizovaly počátek časů. Vláda mahdího je však přerušována vládou Antikrista, tj. falešného mesiáše (arab. al-masíh ad-dadždžál). Ten využívá okamžiku, kdy se svět ocitá ve stavu nerovnováhy. Konec dějin, započatých zjevením a končících souzením lidských činů a návratem Ježíše, znamená počátek nového období zlatého věku. Souzení lidských činů zachycuje e. individuální, zejm. doktrína posledního soudu. Islám chápe tento akt jako nezvratnou událost a její průběh v obrazné zkratce zachycuje 56. súra koránu. Lidé budou muset na cestě do ráje přejít přes most nad peklem. Vyvolení tuto překážku v podobě stezky „tenčí než vlas a užší než ostří meče“ překonají, zatímco zatracení a prokletí se zřítí do pekel. Na rozdíl od mučedníků, kteří vstupují do ráje hned po smrti, čeká obyčejné lidi očistec v hrobě. Moderní interpretace e. neodmítají obvyklé obrazné představy, ale připouštějí, že se jedná výlučně o metafory.

Viz též: eschatologie (JKI-J), eschatologie (JKI-K), poslední soud (JKI-K)

Zdeněk Müller