Alláh (JKI-I)

Alláh (z arab. al-iláh – Bůh) Stvořitel (al-Chálik), Pán (ar-Rabb) všehomíra, Jediný (al-Wáhid), který nemá sobě rovného; zjevuje se v koránu, který je jeho slovem (slovo boží), zvěstovaným Muhammadovi jako prorokovi pro celé lidstvo. A. je záhadný a absolutně transcendentní (nemá přímý kontakt se stvořeným světem, ačkoliv mnozí představitelé mystiky tvrdí, že se lze mystickou láskou s A. spojit a že tento svazek se naplňuje ve stavu vytržení, v extázi (faná, zikr); prostřednictvím Proroka a v písemně fixované, zhmotnělé formě koránu však A. promlouvá k věřícím. Koránská zvěst potvrzuje A. jedinost a jedinečnost jako stvořitele a soudce. Akt stvoření se odehrává podle A. vůle a na jeho rozkaz („buď!“ – arab. kun). Je absolutním vládcem, který bude v den posledního soudu určovat odměnu a tresty za vykonané skutky. Jeho nejčastější pojmenování jsou všemocný, slitovný a milosrdný. Současně je „první a poslední“, „zjevný i skrytý“, věčný. Korán uvádí 99 jeho krásných jmen. Někteří teologové, zejm. mu‘tazily, dokazují existenci A. pomocí rozumu (džabríja, kadaríja); podle aš‘aríje je dokladem boží existence především zjevený zákon (šarí‘a). Na existenci A. jako věčného a jedinečného tvůrce světa se usuzuje též z pomíjivosti a rozrůzněnosti přírody. V otázce božích atributů mu‘tazila odmítala nepřípustné rozšiřování podstaty A., aš‘aríja naopak boží atributy bezvýhradně přijala. Neshoda zásadní povahy se týká předurčenosti lidských osudů (predestinace). Zatímco mu‘tazila tvrdila, že A. stvořil člověka jako svobodně jednající bytost, aš‘aríja trvala na téměř absolutní determinaci lidského jednání.

Zdeněk Müller

Viz též: Bůh (JKI-J), Bůh (JKI-K), Alláh (Islam)