sexualita (JKI-K)
sexualita (z lat. sexus – pohlaví) Pojetí s. v křesťanství bylo ovlivněno jednak eschatologickou předběžností (eschatologie) člověka v raném křesťanství a z toho plynoucího podhodnocení s. (u Pavla z Tarsu), jednak pozdějším augustinovským učením o dědičném hříchu, které koncentrovalo vědomí hříšnosti právě na oblast s. a vedlo jak k její démonizaci (s výjimkou generativní funkce), tak k nerovnoprávnému postavení ženy. Pod vlivem manicheismu a platonismu raně kř. církev striktně oddělila s. jako smyslový prožitek od její rozplozovací funkce. Značný kulturně-dějinný a soc. význam mělo rozpracování instituce manželství („svátost manželství“), spojené s určitými morálními představami, které dlouhodobě ovlivňují pojetí s. v kř. částech světa. Negativní vztah ke smyslovosti se projevoval zejm. v chápání ženy (žena jako homo imperfectus či mas occasionatus, jak o ní mluví scholastika). Represivní étos s. zčásti mění až novověká (humanistická) a současná morálně-teol. učení; přesto zde zůstává mnoho diskutovaných a sporných problémů, především uvnitř římkat. církve (vztah k regulaci početí, potratům, homosexualitě, celibátu apod.).
Viz též: sexualita (JKI-J), sexualita (JKI-I)