Talmud (JKI-J)
Talmud (hebr. učení, nauka, studium) Sbírka výkladů, diskusí a komentářů k Mišně. Text Mišny, jak ho sestavil rabi Jehuda ha-Nasi a jeho škola, byl pro svou stručnost velmi těžko srozumitelný. To vedlo k tomu, že několik následujících generací učenců, nazývaných amoraité, kteří působili jak v Palestině, tak v Babylónii, se zabývalo ve svých diskusích jeho výkladem a objasňováním. Zkoumali každou jednotlivou poučku Mišny, srovnávali ji s dalšími dochovanými tanaitskými texty nezačleněnými do Mišny (barajta) a hledali jejich bibl. prameny. Z této činnosti, jejímž cílem bylo prověření platnosti pouček Mišny, ale i vyvození nových pouček halachy, vznikl komentář nazývaný gemara (též ve významu učení na základě tradice). Hl. centry, v nichž amoraité působili, byly v Palestině Kaisareia, Sepforis, Tiberias a Uša, v Babylónii Nehardea, Sura, Pumbedita, Machoza, Nareš a Mata Mechasja. Gemara, která vznikla v Palestině a je spojená s textem kanonické Mišny, se nazývá palestinský nebo jeruzalémský Talmud, v soudobých pramenech Gmara di-vnej ma’arava (Učení synů západu); gemara, která pochází z babylónských center a je spojená s tou samou Mišnou, je nazývána babylónský Talmud. Vzhledem k tomu, že mezi oběma žid. centry existovaly úzké osobní styky a jednotliví učenci působili bez ohledu na svůj původ jak v Babylónii, tak v Palestině, je i látka v obou T. vzájemně promíšená. Přesto však existují mezi oběma T. značné rozdíly. K redakci palestinského T. došlo již koncem 5. stol. za nepříznivé situace, proto je kratší a méně systematicky uspořádaný. Je psán záp. aramejštinou blízkou jazyku částí knih Ezdráš a Daniel. V palestinském T. existuje gemara k celému prvnímu oddílu Zera’im, chybí ale celý pátý oddíl Kodašim a z šestého oddílu Toharot se dochovala pouze malá část. Naproti tomu babylónský T. byl ukončen až na přelomu 6.-7. stol. redakční prací učenců nazývaných savoraité a částečně ještě i gaonů. Vzhledem k tomu, že práce na jeho redakci probíhala za příznivých podmínek a dlouhou dobu, je úplnější a systematičtěji uspořádaný. Jazykem babylónského T. je vých. aramejština. Na rozdíl od palestinského T. existuje v prvním oddílu Zera’im gemara pouze k prvnímu traktátu Brachot. Vzhledem k charakteru obou T. se stal babylónský T. závazným textem pro náb. praxi, zatímco jeruzalémský T. má pouze poradní platnost. Rabínské právo je založeno na textu babylónského T. Tradování textu T. probíhalo za obtížných podmínek, ve středověku byly rukopisy Židům konfiskovány a ničeny a jejich text podléhal přísným cenzurním zásahům. Úplné rukopisy T. jsou vzácné. Nejvýzn. rukopisem palestinského T. je Leidenský kodex (1289), první tištěné vydání pochází z Benátek (1523-1524; D. Bomberg). Nejstarším rukopisem babylónského T. je Mnichovský kodex (1343), první vydání tiskem pochází z Benátek (1520-1523; D. Bomberg) a nejdůležitější tradiční, dodnes všeobecně užívanou edicí je Vilna-Romm (1880-1886).
