Almorávidé (JKI-I)
Almorávidé (špan. zkomolenina arab. al-Murábitún – ti, kteří obývají ribát) Berberská dynastie vládnoucí 1061-1147 v sz. Africe. Původ odvozuje od kmene Sanhádža, kočujícího na záp. Sahaře. Muslim. reformátor Abdulláh Ibn Jásín nalezl mezi beduíny pochopení pro výzvu (da‘wa) k očistě islámu od nežádoucích novot a nemorálností. Vůdcem bojovného reformního hnutí se stal Júsuf Ibn Tášfín, náčelník kmene Lemtúna, který uskutečnil hidžru do míst, kde se jeho džamá‘a (jeden z koránských výrazů pro ummu) osvobodila od života v hříchu a polyteismu. V džihádu proti drobným státečkům pak sjednotil celý Maghrib. A. vystupovali jako osvoboditelé od zkorumpovaných a hříšných dynastií, soc. nespravedlnosti a deformacím zvěstovaného slova sunnitským (sunna) duchovenstvem. Po zhroucení jednotného umajjovského chalífátu 1031 v Andalusii se tato oblast stala kořistí A. i kř. reconquisty. Emír ze Sevilly očekával od A. pomoc proti kastilskému králi Alfonsovi VI., který dobyl 1085 muslim. Toledo (arab. Tulajtila). A. sice 1086 porazili Kastilce v bitvě u Zalláky (špan. Sacralias), avšak jimi zavedený režim nezískal podporu a říše se dostala do polit. krize, jež vyvrcholila jejím vyvrácením Almohády.