Almohádé (JKI-I)
Almohádé (špan. zkomolenina arab. al-Muwahhidún – vyznavači jedinosti Boha – tauhídu, unitáři) Berberská dynastie vládnoucí 1121-1269 v sz. Africe a muslim. Španělsku (Andalusie). Původ odvozený od zemědělského kmene Masmúda, jehož člen Ibn Túmart (1077-1130) hlásal očistu islámu (kazatel, novota). Prohlásil se mahdím a vyzval k džihádu proti Almorávidům. Kmenový stát A. vycházel ze zásady, že 1. pouze vyznavači ryzího tauhídu jsou pravověrnými muslimy; 2. vládou v nové pospolitosti je pověřen neomylný mahdí, jediný legitimní chalífa. Doktrína hnutí spočívala v návratu k ideovým zdrojům raného islámu, zavrhovala uctívání světců a jejich hrobek a přidávání atributů k Bohu (polyteismus). Snahou bylo vyvrátit rigorózní málikovský mazhab (právní věda) Almorávidů, obsahující učení o věčnosti koránu, což odporuje tezi o jedinosti Boha. Zatímco Ibn Túmart se věnoval kazatelské činnosti a rozvoji idejí, skutečným zakl. říše a dynastie byl Abd al-Mun‘im (1128-1163). Ideologickým rámcem se stal puritánský reformní islám. A. vyvrátili moc Almorávidů v Maroku dobytím Fezu a Marrákeše a později ve Španělsku dobytím Sevilly (do 1147). Vedli války proti kř. reconquistě, dovršené 1195 porážkou Katalánců a Aragonců u Alarcosu. Ale už 1212 byli poraženi Alfonsem VIII. u Las Nuvas de Tolosa a jejich vliv se definitivně omezil na sev. Afriku.