apologetika (JKI-K)
apologetika (z řec. apologia – obhajoba, obranný spis) 1. Obecně součást teologie zaměřená na obhajobu, rozumové zdůvodnění a následování kř. víry. 2. Dějinná etapa kř. písemnictví, které polemizovalo zejm. s judaismem, antickými náboženstvími, gnosticismem a s pokřivenými názory na křesťanství ve veřejném mínění. Spadá hlavně do 2. stol. (např. Aristeides, Justinos, Tatianos, Athenagoras) a stala se východiskem rané patristiky (Tertullian, Eirénaios, Lactantius atd.). Vrchol starověké a. představuje Augustinovo dílo De civitate Dei, mezi středověkými a. spisy vyniká Summa contra gentiles Tomáše Akvinského. Od počátku 19. stol. (D. F. Schleiermacher, tübingenská škola) až do doby po 1. svět. válce byla a. jednou ze samostatných teol. disciplín a zaměřovala se na světonázorový střet zejm. s materialismem a pozitivismem. Dnes se a. stává okrajovou součástí fundamentální (systematické) teologie.