jezuité (JKI-K)

Verze z 24. 10. 2024, 18:41, kterou vytvořil imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Řádový znak Tovaryšstva Ježíšova (IHS = Iesus Hominum Salvator – Ježíš Vykupitel Lidí) (Řím, malba v obydlí sv. Ignáce, kol. 1605)

jezuité (Societas Iesu – SJ, Tovaryšstvo Ježíšovo) Řád římkat. církve, který se ustavil 1534 na Montparnassu u Paříže (zakl. byl Ignác z Loyoly) a byl potvrzen 1540 papežem Pavlem III. Posláním řádu bylo podporovat papežství, hájit kat. doktrínu proti herezím a misijně působit mezi pohany (misie, evangelizace). Tři běžné řádové sliby (chudoby, čistoty a poslušnosti) byly doplněny čtvrtým o naprosté poslušnosti papeži v misijní činnosti. Konstituce řádu měla vojenský charakter a autokratické rysy. Volený představený řádu (generál) měl neomezenou moc a podléhal jen papeži. Řád se rychle rozrůstal a misijně působil v Americe, Africe a Asii. Podporoval vzdělání a jeho teologové se uplatnili na koncilu tridentském. V 17. a 18. stol. byly jezuitské misie aktivní zejm. v Indii, Číně, Japonsku a Severní Americe. V Belgii jezuita J. Bolland (z. 1665) začal 1643 vydávat kritickou sbírku životopisů svatých Skutky svatých (Acta sanctorum) a ve Francii se j. stali hl. kritiky jansenismu. Na nátlak řady evrop. panovníků byl řád 1773 papežem Klimentem XIV. zrušen; j. přežili jen v Prusku a Rusku (v Rakousku směli pouze vyučovat), ale řád byl už 1814 znovu obnoven papežem Piem VII. Dnes jsou j. činní ve většině zemí světa. Spiritualita řádu je založena na duch. cvičeních Ignáce z Loyoly, důraz je kladen na osobní zbožnost. Za protireformace j. přispěli k charakteristickým rysům barokní kultury; význ. roli sehrálo řádové divadlo, pořádání poutí a podpora velkorysých círk. staveb. V Čechách, kam byli j. uvedeni do Prahy (Klementinum) 1556, byl nejváženější osobností řádu historik a obránce čes. jazyka Bohuslav Balbín (1621-1688). Řádové domy se v čes. zemích rychle šířily, zpočátku byli čeští j. součástí rakouské provincie, 1623 se čes. provincie oddělila. Po obnovení řádu na začátku 19. stol. přišli j. nejprve do Bohosudova, později do Prahy k Sv. Ignáci a jiných míst. Řeholním oděvem byl černý talár s černým látkovým cingulem (bílá šňůra kolem pasu), na hlavě se nosil biret. Dnes se hábit nenosí. 1995 měl řád v 84 provinciích asi 22 800 členů, z toho 16 000 kněží. Dnes j. působí hl. na univerzitách, ve vědě, ve školách a mezi mládeží. Důležitá je i charitativní činnost (např. mezi uprchlíky) a zájem o mediální politiku. Řádový znak se skládá ze zkratky Ježíšova jména IHS v modrém (červeném) poli, kříže a tří hřebíků (vše v plamenné aureole).

Pavel Spunar