chvalořečné formule (Islam)
chvalořečné formule – uctivé dovětky kladené za jméno Boží, jména proroků, andělů atd. Islámské písemnictví i ústní projevy se vyznačují hojným používáním ustálených slovních spojení, která se váží ke jménu Boha (Alláh), proroku Muhammadovi či jeho druhům a jsou nedílnou součástí muslimského „bontonu“. Za jménem Božím obvykle následuje dovětek taʻálá (On je Vznešený) nebo ʻazza wa džalla (On je Vznešený a Mocný). Za jménem proroka Muhammada se dodává spojení salláʼlláhu ʻalajhi wa sallam (Ať mu Bůh žehná a dá mu mír). Za jmény ostatních proroků a taktéž andělů se klade dovětek ʻalajhiʼs-salám (Mír s ním). Po jménech Prorokových druhů se říkává radijaʼlláhu ʻanhu (Ať v něm Bůh nalezne zalíbení). Za jmény velkých súfijských mistrů (šajch) se často dodává qaddasaʼlláhu sirrahu (Nechť Bůh posvětí jeho tajemství). Nutno dodat, že každý významnější projev muslima začíná basmalou, tedy formulí Bismiʼlláhiʼr-rahmániʼr-rahím (Ve jménu Boha, milosrdného, slitovného). V arabštině se významné náboženské pojmy pojí s ustálenými adjektivy. Tak kupříkladu měsíc ramadán je vždy karím (vznešený), Mekka mukarrrama (poctěná), Medína manawwara (osvícená), Korán karím (vznešený), satan radžím (kamenovaný) atd. Čestné přívlastky se pojí rovněž ke jménům některých proroků (Ibráhím je vždy chalíluʼlláh, „přítel Boží“, ʻÍsá je kalimatuʼlláh, „Slovo Boží aj.) i významných postav ranného islámu (tak např. Abú Bakr je zásadně as-Siddíq, tedy ten, „Kdo pravdu dosvědčuje“; šestý imám Džaʻfar je zase as-Sádiq, „Pravdomluvný“, neboť dle tradice nikdy z jeho úst nevyšla lež atd.).
Dále k tématu
- Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006.