zobrazování (JKI-J)

Verze z 14. 11. 2024, 21:37, kterou vytvořil imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Předání Tóry (německá Hagada ze 13. stol.). Mojžíš přebírající od Boha desky Zákona je záměrně zbaven lidské tváře a zobrazen s ptačí hlavou

zobrazování V náb. smyslu výtvarné znázorňování božstva. Poměr k z. byl ve starověkém Izraeli určován ustanovením Desatera, které zakazovalo ztvárnit Boha čímkoli v nebi, na zemi nebo ve vodách pod zemí (Ex 20, 4-6; Dt 5, 8-10). Pův. smyslem tohoto přikázání bylo opatření, které mělo zabránit jakékoliv manipulaci s Jahvem za použití magie, kterou každé takové z. principiálně umožňovalo. Příkaz byl proto rozváděn řadou dalších ustanovení (Ex 20, 23; 34, 14; Lv 26, 1-3; Dt 4, 15-30), která všechny pokusy zobrazit božstvo odkazovala do sféry nedovolené idolatrie. Anikonický charakter jahvistického kultu byl úzkostlivě chráněn a jakékoliv jeho přestoupení tvrdě trestáno (např. tanec kolem zlatého telete, Ex 32, 1-28; dva býčci Jarobeáma, 1K 12, 25-33; atd.). Přestože mělo přikázání Desatera kosmologicky universální charakter, netýkalo se z., které nemělo charakter zpodobnění božstva, nýbrž sloužilo výhradně jako kultovní pomůcka bez přímo prokazované úcty. Např. cherubové na schráně smlouvy nebo býci nesoucí tzv. věčné moře před Šalomounovým chrámem nikdy nebyli předmětem uctívání. Výjimku tvořil bronzový had Nechuštán (Nu 21, 8-9), kterému byly přinášeny kadidlové oběti a kterého proto nechal král Chizkijáš zničit (2Kr 18, 4). Podobnou sféru představovaly kamenné sloupy (maceva) na posvátných návrších (bama), které patrně byly považovány za místo přítomnosti božstva (šchina), nikoliv za jeho přímé z. (např. Jákobův posvátný sloup v Betelu; Gn 28, 18-22). Ve velesvatyni Šalomounova chrámu v Aradu byly dokonce umístěny tři stély, přičemž prostřední z nich byla natřena červenou barvou bez dalšího opracování. I přes počáteční toleranci byla však veškerá posvátná návrší za krále Jóšijáše zlikvidována, stejně jako chrám v Aradu, a jahvistický kult byl důsledně centralizován do Jeruzaléma (2Kr 23, 4-20). V poexilním vývoji se tedy striktní zákaz z. dále prohluboval a ve 2. stol. vedl dokonce k pokusům likvidovat výtvarné z. vůbec. Nálezy bohatých fresek v synagogách z konce starověku (Bet Alfa, Dura-Európos aj.) však ukazují, že tyto snahy nebyly zcela úspěšné, i když ustoupily pouze v oblasti, která se přímo nedotýkala boží svrchovanosti.

Dalibor Papoušek

Viz též: zobrazování (JKI-K)zobrazování (JKI-I)