světci (JKI-I)
světci (arab. walí, pl. awlijá – druh, walí Alláh – druh boží od arab. walija – stát v blízkosti). První a zákl. sloup islámu (vyznání víry) a víra v jedinost boží vylučují uctívání jiných bytostí než Alláha. Přísné dodržování monoteistického principu eliminovalo jakýkoliv kult. Starší kulty (osobností i předmětů) ale nebyly příchodem islámu úplně vykořeněny, působil i kontakt s mimoislám. světem, kde kult s. existoval. K lidské přirozenosti také patří projevy úcty osobnosti, která žila zvlášť zbožným životem, vynikla záslužným skutkem či osobní obětí. Projevy úcty doprovázel citový prožitek (lidový islám); zejm. u mystiky přerostly v neskrývané zbožnění, které má blízko ke kultu svatých v křesťanství (od Boha daná schopnost konání zázraků, charisma apod.). Islám. monoteismus však vylučuje kanonizaci. Arab. termín pro kř. s. je kiddís. Důsledkem pronásledování vyznavačů neortodoxních islám. směrů (ší‘a, cháridža, jezídové apod.) byl velký počet obětí, který se zejm. v ší‘itských oblastech proměnil v široce uctívaný okruh mučedníků. Hroby s., zbožných šajchů mystických řádů (bratrstva mystická) se staly poutními místy (mazár). Vlastní pouť k hrobu s. (zijára) bývá dovršena duch. spojením súfijského poutníka se s. (mubáraka). Kult s. spojen také s řemeslnickými cechy (futúwa), z nichž většina měla svého patrona.
Viz též: kult svatých (JKI-K), světci (Islam)