zázrak (JKI-I)
zázrak (arab. karáma, mu‘džiza) Bohem daná schopnost konat výjimečné činy způsobem, jehož obyčejný člověk není schopen. Nehrají výraznou roli v islám. exegezi nebo teologii, neboť v životě Muhammadově se neprojevily, Prorok byl člověk, nikoli syn boží, a nečinil z. Nevytvořila je ani sunnitská prorocká tradice. Jediným zázračným motivem v koránu je Prorokova noční pouť, ale ani tento příběh není v ofic. sunnitské doktríně dále rozpracován. Za zázračný se někdy považuje motiv eschatologicky laděných počátečních veršů 54. súry hovořících o rozpolcení Měsíce. Islám. exegetika si této pasáže příliš nevšímá a poukazuje pouze na jednu z hrozeb, jež Bůh formuluje pro ty, kteří se nepřidrží jeho zjevení. Tento motiv se stal součástí folklórní tradice (lidový islám). Konání z. se uznává pouze v případě Ježíše, jednoho z nejuctívanějších proroků. Naopak se tyto schopnosti připisovaly světcům, zbožným mystikům (mystika, bratrstva mystická) jako boží výraz souhlasu s jimi zvolenou cestou (taríka). Názory na snahu dosáhnout této odměny se různily, výhrady se týkaly toho, že záměrem mystikovy snahy nemá být myšlenka na odměnu. Údajná schopnost činit z. byla považována za důkaz o kvalitách uctívané osobnosti. Sunnité (sunna) připisovali možnost získání této schopnosti mystickým duch. učitelům (muršid, šajch), ší‘ité imámům. Schopnost konat z. připisuje orální nebo psaná lidová tvořivost i samému proroku Muhammadovi.
Viz též: zázrak (JKI-J), zázrak (JKI-K)