charisma (JKI-K)
charisma (z řec. dar z lásky) Z kř. hlediska zvláštní projev (dar) Ducha sv.; označení pro různé projevy kř. víry směřující k duch. budování církve. Zprvu šlo o extatické projevy radosti spojené mj. s glosolálií („mluvení jazyky“; tj. extatické projevy, dle Sk 2 i mluvení neznámým jazykem, které bylo v určitých případech možno interpretovat), s nečekaným uzdravením (zázraky) a s výroky, které nově rozvíjely a aplikovaly kérygma (tzv. proroctví). Protože ch. bylo těžko odlišit od subj. projevů, formulovali křesťané už v nz. době různá pravidla k jejich posuzování. Nejznámější je pravidlo, podle něhož „duch“ má vyznávat Ježíše Krista v těle přišlého (1J 4), tj. projevy ch. nemají odporovat postojům pozemského Ježíše. Apoštol Pavel pokládal ze nejdůležitější ch. zvěstování evangelia, vyučování, diakonii (službu nemocným a chudým) a proroctví (Ř 12, 6-8; 1K 12, 4-11). V současnosti zdůrazňuje mimořádná ch. (glosolálii, uzdravování) letniční hnutí.
Viz též: charisma (JKI-I)