tradice (JKI-J)

Verze z 11. 12. 2021, 12:44, kterou vytvořil imported>ZRN (import JKI a Hind)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

tradice (hebr. masoret) Zákl. mechanismus kontinuity a reprodukce každého náboženství, který spočívá v předávání prvků dané náb. kultury z generace na generaci prostřednictvím literárně fixovaných textů, verbální komunikace nebo osobního příkladu v chování. Specifika židovské t. tkví především v tom, že judaismus ve srovnání s křesťanstvím a částečně i islámem postrádá jednotné vyznání víry a systém teologie a po pádu starověkého království také oporu v ústřední náb. autoritě garantované státem. V obecném smyslu judaismus pro t. používá výraz masoret, pro specifické okruhy t. se objevují také zvláštní termíny. T. vymezující zásady správného předávání bibl. textu se nazývají masora (hebr. předávání), náb.-právní t. zjevené Mojžíšovi na Sínaji jsou označovány jako halacha (hebr. kráčení), spontánně vzniklé t. bez náb.-práv. zakotvení spadají pod termín minhag (zvyk), ezoterní a mystické t. zprostředkovává kabala (hebr. přijetí). Obecně je t. považována za záruku správného naplňování a interpretace Tóry, v Mišně je proto metaforicky nazývána „plotem kolem Tóry“ (masoret sjag la-tora; Avot 3, 17). Po obsahové stránce se t. vlastně překrývá s Tórou. Avšak zatímco Tóra klade důraz na zjevení, čímž poskytuje t. transcendentní zakotvení a stabilitu, t. zdůrazňuje kontinuitu; v procesu t. je tedy Tóra kontinuálním zjevením. Zárukou přesnosti a závaznosti t. byl podle dominantního rabín. judaismu nepřetržitý řetězec tradentů sahající zpět až k Sínaji. Otázka platnosti t. však vyvstala již ve sporu mezi farizeji a saduceji, kteří na rozdíl od farizejů odmítali ústní tóru. Naproti tomu karaité na konci 8. stol. popírali pouze závaznost talmudické t., nikoli principiální platnost ústní tóry, na jejímž základě vytvářeli vlastní alternativu Talmudu. Další význ. zásah do židovské t. přinesla koncem 18. stol. haskala a na ni navazující reformní judaismus. Pod vlivem asimilačních snah omezil platnost rabínské t. v její dosavadní šíři a Tóru nahlížel především jako univerzální morální zákon a základ ceremoniálního řádu, který je třeba přizpůsobit okolní nežid. kultuře. Přestože se v dalším vývoji reformní judaismus k některým opuštěným žid. prvkům vrátil, stále představuje na škále souč. judaismu nejvýraznější modifikaci pův. rabínské t.

Viz též: tradice (JKI-K), tradice prorocká (JKI-I)

Dalibor Papoušek