žena (JKI-I)
žena Téma, které prolíná celým islám. pojetím společnosti. V předislám. Arábii bylo postavení ž. degradující, odpovídalo sociokulturním poměrům kmenové společnosti. Učení proroka Muhammada bylo význ. revizí statutu ž. Zakázal zabíjení prvorozených dcer (wa‘d) a zabíjení ženských potomků v době sucha a hladu. V koránu a prorockých tradicích je obsažena jen část pozdějšího přesného zakotvení práv a povinností ž. v právní vědě. V koránu a tradicích je patrná jistá míra nadřazenosti muže zohledňující jeho fyzickou převahu a patriarchální povahu rodové hierarchie. Ž. však není hodnocena jako muslim druhého řádu, má právo společ. interakce. V rané obci věřících došlo ve statutu ž. ke změně. Muhammad dbal na vzdělání ž. v Medíně (Á‘iša, Fátima). Raně islám. vize ž. jako společensky angažované bojovnice a duchaplné partnerky a vize harmonického manželského páru je u Muhammada koncepční. Tento statut ž. se změnil v nových hist. podmínkách, v procesu utváření chalífátu. Středověký rozvinutý islám reflektoval vliv substrátových kultur a ekonom. poměry na ovládnutých územích. To se odrazilo v interpretacích právní vědy. Ž. se v ní už netěší úctě jako aktivní budovatelka obce, nemá ani kř. aureolu pramáti lidského rodu jako Eva. Je redukována na soc. element, jemuž přísluší rodit nové muslimy a dodržovat pravidla vnitřní stability a intimity rodiny. V práv. vědě se ž. dokonce stává potenciálním zdrojem rozvratu, proto i podíl ženy-matky na výchově dětí je omezen a podroben kolektivní kontrole. První emancipační pokusy souvisejí s rozvojem reformismu a sekulárního myšlení v 19. stol. (sekularismus). Ženská otázka je jednou z hl. východisek ideologického a polit. soupeření v islám. zemích. Postavení ž. se dnes liší podle sociokulturních poměrů, státního zřízení, charakteru legislativy a z toho vyplývajících podmínek pro rozvoj emancipačních snah.
Viz též: žena (JKI-J), žena (JKI-K)