Ba’al Šem Tov (JKI-J)
Ba’al Šem Tov (akronym BeŠT; vl. jm. Jisra’el ben Eli’ezer, asi 1700-1760) Zakladatel chasidismu. Do 1736, kdy prožil náb. probuzení, se živil jako léčitel a exorcista (odtud jeho titul Ba’al Šem Tov – Pán Dobrého Jména). V 2. pol. 30. let 18. stol. však začal působit jako potulný kazatel, jenž popularizoval luriánskou kabalu a zároveň jí dodával radikálně soc. zabarvení nacházející odezvu mezi zbídačelými a zklamanými žid. masami. Klíčovými pojmy jeho učení byly dvekut (přilnutí k Bohu zaručující permanentní službu Jemu i bližním), kavana (soustředění se na jádro micvot – obzvláště modlitby – za účelem posvěcení profánního a dosažení universálního tikunu a vysvobození) a simcha (radost z blízkosti Stvořitele). Jakožto charismatický vůdce se stal prototypem cadika – spravedlivého, který spojuje nevzdělané věřící s Bohem a přivádí na zem jeho tvůrčí energii. B.Š.T. nezanechal téměř žádný lit. odkaz; chasidut se dále šířilo díky činnosti jeho žáků – Ja’akova Josefa ha-Kohena z Polnoj a Dov Beera z Meziriče. Záhy se též objevila díla zahalující B.Š.T. legendární aureolou (Šivchej ha-Bešt; Ca’avat ha-Ribaš), která mu připisují názory vzdálené pův. duchu jeho učení.