bektašíja (JKI-I)
bektašíja Mystický řád působící od 13. stol. na území Malé Asie a na Balkáně. Kvůli naukovému synkretismu se někdy považuje za heterodoxní sektu. B. založil turecký potulný dervíš Haci (čti Hadži) Bektaš Veli. B. byla od počátku považována za bratrstvo (taríka) sunnitského směru (sunna), doktrínu i obřady ale tvoří volná směs prvků kř. a pohanských; někteří autoři rozeznávají i vlivy buddhismu a poukazují, že b. chybí klasický mystický model esoterického učení (bátin), které by stálo proti učení exoterickému (záhir). Nesporné je uctívání Alího a 12 ší‘itských imámů (isná ašaríja), což přibližuje b. k ší‘e a její programové iracionalitě. Před pronásledováním byla b. chráněna těsným sblížením se sbory janičárů. Mnozí z nich byli kř. původu, jenž mohl vtisknout b. znaky eklektického synkretismu s prvky vých. křesťanství. B. měla podíl na tom, že institucionalizovaná mystika se stala rysem společ. a kult. života v Osmanské říši. V 16. stol. se b. konstituovala v organizaci s pevným řádem, disciplínou, s vnitřní hierarchií, stanoveným rituálem, systémem výchovy a symbolikou, odrážející se i v oděvu. Expanze Osmanské říše, uskutečňovaná mj. díky schopnostem janičárské pěchoty, pomohla šíření vlivu b. na Balkán. Po likvidaci janičárských sborů 1826 byli členové b. pronásledováni, v průběhu 19. stol. jejich vliv znovu zesílil, bratrstvo se však rozdělilo do tří větví: bektaši, dede a çelebi. 1925 byly v Turecku mystické řády zrušeny v rámci sekularizačních kemalistických reforem, do 1967 našla b. útočiště v Albánii, pak v Káhiře. Útulky b. jsou také v USA (bratrstva mystická).