agada (JKI-J)

(přesměrováno z hagada (JKI-J))

agada (aram. vyprávění; hebr. hagada) Většinou vymezována negativně jako ta část rabínského učení, která není halachou, tzn. veškerá látka, která se nezabývá náb. právem. Převažuje v ní teol. a etická tematika, ale obsahuje i texty se vztahem k lékařství, matematice, astronomii či lingvistice. Stejně jako halacha je i a. součástí tzv. ústní tóry (tora še-be-al pe), není však na rozdíl od halachy považována za autoritativní. Tím, že přináší morální ponaučení, doplňuje halachu a má didaktický charakter. Větší část a. pochází z Palestiny, nejstarší vrstvy sahají až do bibl. období a její vývoj trval až do konce období Talmudu. Příspěvek babylónských Židů není naproti tomu příliš významný. Většina a. babylónského Talmudu je palestinského původu. A. obsahuje lidový a učenecký prvek; v centru zájmu obou je především bible a kolem bibl. hrdinů, míst a událostí se utvářejí příběhy a legendy. Liší se tím, že lidový prvek vzniká spontánně a prvek učenecký vyrůstá z vědomé snahy učinit z celé bible, ne pouze z Tóry, důležitý pramen náb. poučení a inspirace. Z hlediska vztahu k bibli se a. člení na tzv. interpretativní a obecnou. Interpretativní a. se váže ke konkrétním bibl. textům a začala být, podobně jako halacha, postupně kompilována do větších celků nazývaných midraš, z nichž se řada zachovala, většinou v pozdních redakcích, až do současnosti. K nejvýzn. souborům tohoto typu patří např. Midraš raba (Velký výklad Tóry a Pěti svátečních svitků, megila) a mnohé další. Obecná a. ve většině případů vychází z bibl. tematiky, není však tradována formou komentářů ke konkrétním bibl. textům, ale jako samostatná vyprávění volně spojená s biblí. Podle převažujícího charakteru textů se dělí na eticko-náboženskou a historicko-vyprávěcí. Ke sborníkům etické a. patří např. apokryfní kniha Ježíše Siracha (Sírachovec, Ecclesiasticus), Pirkej avot (Výroky otců); k a. historicko-vyprávěcí např. Kniha jubilejí, Seder olam raba (Velký pořádek světa) ad. Agadické texty jsou také rozptýleny v různých lit. pramenech pobibl. doby, např. v Mišně a v obou Talmudech.

Bedřich Nosek