svatá liturgie (JKI-K)
svatá liturgie Nejdůležitější společný obřad pravosl. církve, v jehož průběhu se uskutečňuje eucharistie. V pravosl. církvi se slouží tři podoby s.l.: Basilia Velikého, Jana Zlatoústého a Řehoře Velikého neboli předem posvěcených darů. L. Basilia Velikého se slouží desetkrát ročně: na svátek Narození a Zjevení Ježíše Krista, 1. ledna, pět prvních postních nedělí, na Zelený čtvrtek a Bílou sobotu (rok církevní, Velikonoce). L. Řehoře Velikého se slouží v některých dnech předvelikonočního půstu; užívá se při ní svatých darů, které byly posvěceny a proměněny předchozí neděli. L. Jana Zlatoústého se slouží ve zbývajících dnech. Nezbytnou podmínkou k vysluhování s.l. je biskupem posvěcený antimins. L. se nesmí sloužit před rozedněním a po poledni a smí ji sloužit pouze biskup a kněz. Dělí na tři části: 1. Proskomidie. 2. L. katechumenů. Ta začíná oslavou sv. Trojice, navazují přímluvné prosby za celý svět a antifony na různé nápěvy podle osmi hlasů, vybrané z Písma a ze žalmů. Za zpěvu blahoslavenství koná kněz tzv. malý vchod: obchází s evangeliem prestol, vychází z oltáře severními dveřmi ikonostasu a svatými dveřmi se vrací zpět. Malý vchod připomíná příchod Ježíše na zem. Pokračuje se čtením apoštola (knihy liturgické, epištola), evangelia a jeho výkladem (kázání). Končí se přímluvnými prosbami (ektenie) a propuštěním katechumenů. 3. L. věřících. Začíná tzv. velkým vchodem: kněz bere připravené svaté dary, vynáší je severními dveřmi z oltáře a za zpěvu „cherubínské písně“ je vnáší svatými dveřmi do oltáře a klade na prestol. Následují vyznání víry, posvěcení a proměnění svatých darů, prosebné přímluvy, modlitba Otčenáš, přijímání, díkůvzdání a ukončení. Tuto podobu mají l. Basilia Velikého a Jana Zlatoústého; navzájem se liší jen délkou některých modliteb a zpěvů a jejich formulací. Analogickým obřadem v římkat. církvi je mše svatá.