ta‘zije (JKI-I)

ta‘zije (per. oplakávání) Ší‘itská náb. mystéria. Vznikla jako rituální výraz smutku nad tragickou smrtí třetího imáma Husajna a členů jeho rodiny při srážce s umajjovskými protivníky u Karbalá. T. se konají v průběhu prvních 10 dnů muharramu (ší‘a, ášúrá) před mešitami, na volných prostranstvích, ve velkých stanech i zvláštních budovách. Hl. postavami jsou synové čtvrtého chalífy Alího Husajn a Hasan, jejich děti, prorok Muhammad, Alí Ibn Abí Tálíb, umajjovský chalífa Jazíd a další epizodní postavy, např. Jakub (Jákob), Josef a Ráchel, a dokonce Maria. Příběhy doprovází vypravěč (rouzechán), doplňuje jej sbor chlapců a mužů převlečených za plačící ženy, uplatňují se i nejrůznější rekvizity a zvukové efekty. Produkce má některé závazné scény, jiné se zakládají na improvizaci. Vzrušená atmosféra pak vrcholí procesím po městě (ášúrá), kdy projevy žalu nabývají až drastických „flagelantských“ podob (sebetrýznění s použitím sečných zbraní, bičů a řetězů), někdy vedou k násilnostem a výbuchům náb. fanatismu namířeného především proti sunnitům (sunna). Podle tradice se podobná tryzna konala poprvé 963 v Bagdádu, největšího rozkvětu dosáhly t. za Kádžárovců v Íránu. Paralelně se rozvinul také cyklus scén pro ženy (per. ta‘zijeje zanán), někdy i cykly určené pro domácí provozování. T. mají blízko k žánru lidového dramatu, který se jinak v islámu příliš nerozvinul.

Miloš Mendel