Izrael (JKI-J)

Izrael (hebr. Jisra’el – zápasí či vítězí Bůh) Jméno I. se již od bibl. dob objevuje v různých kontextech a s rozdílným významem:

1. Nové jméno I. přijal Jákob po zápase s Jahvem na potoce Jabok (Gn 33, 23-33). Jákob tak vystupuje v roli eponyma společenství lidu I. (hebr. am Jisra’el) či synů I. (hebr. bnej Jisra’el). Potomci jeho 12 synů reprezentují 12 kmenů, které pod Jozuovým vedením vytvořily v Šekemu kmenový svaz I. (Joz 24, 1-28).

2. Jednotu I. jako společenství lidí, které je vázáno smlouvou s Jahvem, narušil až rozpad království po Šalomounově smrti, kdy se od sebe oddělila sev. Izraelské království a již. Judské království. Název I. tak mohl označovat pouze oblast obývanou 10 sev. kmeny, zatímco pro oblast již. kmenů zůstal vyhrazen název Judsko a pro její obyvatele označení Judejci (hebr. Jehudim). Po pádu Samaří 722/721 př.n.l. a zániku sev. království bylo pojmenování I. znovu jednoznačně vztaženo na celé společenství, přestože z něho byli po návratu z babylónského exilu vyloučeni Samaritáni, potomci někdejších sev. kmenů, a paralelně se vedle Izraelitů dále používalo označení Judejci a později Židé.

3. Území v přibližném rozsahu někdejšího Davidova království, ztotožňované se zaslíbenou zemí obsazenou Jozuem, bylo ve starověku označováno jako Kanaán (hebr. Erec Kena’an – Kanaánská země), od řím. doby jako Palestina. Přes určité bibl. anticipace (1S 13, 19) se až v Mišně ujal pro zaslíbenou zemi název Erec Jisra’el (Země izraelská). Se zřízením moderního státu I. 1948 se však vyhrotil rozdíl mezi Erec Jisra’el jako ideální bibl. zemí a Medinat Jisra’el ve smyslu mezinárodně uznaného rozsahu souč. státu. Otevřeným výrazem tohoto napětí se 1967 stala žid. okupace záp. břehu Jordánu a Jeruzaléma, která byla mnohými stoupenci náb. sionismu a žid. fundamentalismu uznána jako oprávněný zábor Bohem zaslíbené země (Erec Jisra’el), bez ohledu na mezinár. zakotvení sekulárního státu (Medinat Jisra’el).

Dalibor Papoušek