devotio moderna (JKI-K)

devotio moderna (lat. nová zbožnost) Název reformního hnutí (2. pol. 14. stol.-1550) za obnovu a prohloubení duch. života projevující se ve vyspělých oblastech sev. Alp od začátku 14. stol. Hnutí se vyvíjelo polycentricky (význ. roli sehrály náb. ženská hnutí, brabantská a rýnská mystika, karteziánská spiritualita a reformní směřování v Čechách). D.m. zdůrazňovala ideál společného života prvotní církve (vita communis), bohatý vnitřní život podnícený utrpením Ježíše a chudobou a pokorou. Formovala se v městském prostředí bratří a sester společného života, mezi terciářkami a terciáři, ale také v augustiniánských klášterech (1387 byl zal. vlastní klášter ve Windesheimu, jehož kongregace z 1395 vzrostla na 97 klášterů v Nizozemí, Belgii a Německu). Za nejvýzn. představitele d.m. jsou považováni Geert de Groote (z. 1384) a Tomáš Kempenský (z. 1471), hnutí se opíralo o autority Augustina, Bernarda z Clairvaux a Bonaventury. D. m. podporovala knižní vzdělanost (opisování rukopisů, zakládání knihoven), pěstovala kř. tradici (znalost círk. Otců a mnišství) a vývoj literatury v nár. jazycích. Oživovala diskusi nad biblí, přála kř. reformě školství a změnám v životě círk. řádů. V již. Německu vznikly ve 20. stol. podle vzoru G. de Grooteho evang. luterští bratři a sestry společného života. V duchu druhého vatikánského koncilu byly 1961 restaurovány kongregace z Windesheimu a St. Viktora. Byly zřízeny i domy pro kat. bratry (kanovníky) a sestry společného života.

Pavel Spunar