soudce (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">soudce</span> (arab. kádí, pl. kudát) Absolvent náb. učiliště, znalec [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]], představitel zákonodárné moci [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. S použitím [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] má monopolní právo řešit (v místě, provincii) spory všeho druhu. Do kompetence s. kromě posuzování kriminálních přečinů spadá uzavírání manželských smluv, rozvody, závěti a další funkce notariátu, dohled nad uplatňováním soc. politiky úřadů vůči vdovám a sirotkům v souladu se šarí‘ou, úpravy práv. vztahů beduínských kmenů lpějících na zvykovém právu ([[ádát (JKI-I)|ádát]]), dohled nad náb. nadacemi ([[wakf (JKI-I)|wakf]], pl. awkáf). Metodou při řešení kriminálních činů zpravidla byla [[dija (JKI-I)|dija]] – jednorázová odplata za prolitou krev. Jejím smyslem bylo vymýtit předislám. zásadu krevní msty (sa‘r). S. měl při rozhodování prostor vymezený šarí‘ou, specifické případy mohl řešit s použitím spekulativních nástrojů [[analogie (JKI-I)|analogie]] a [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]]. Formální systém justice převzal islám z Byzantské a Perské říše, částečně byl odvozen od předislám. praxe, kdy spory řešil arbitr (hakam) vyhovující oběma stranám. Prorok [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], první chalífové a jejich místodržící v provinciích často řešili spory osobně. První jmenování s. se připisuje druhému chalífovi Umarovi. Teprve Abbásovci (750-1258) však rozvinuli soudní systém plošně a vybavili s. rozsáhlými pravomocemi. Nezávislost justice byla limitována autoritativním charakterem moci a vazbou mezi [[islám (JKI-I)|islámem]] jako práv. kodexem, věroukou, etikou a státní ideologií. Abbásovci jmenovali vrchní s. (kádí al-kudát), kteří zprostředkovávali vztah mezi výkonnou mocí ([[díván (JKI-I)|díván]], [[chalífa (JKI-I)|chalífa]], [[vezír (JKI-I)|vezírové]]) a mocí zákonodárnou, resp. ideologií ([[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]]). S. se nesměl zabývat obchodem. Často však právě s. bývali protaženou rukou despocie a symbolem korupce v místních poměrech. Rozsudky s. byly konečné a nepodléhaly odvolacímu řízení. S. byli obviňováni soc.-náb. hnutími ([[karmaté (JKI-I)|karmaté]], [[wahhábíja (JKI-I)|wahhábíja]], [[mahdíja (JKI-I)|mahdíja]]) i reformátory ([[Ibn Tajmíja, Ahmad Abú'l-Abbás (JKI-I)|Ibn Tajmíja]]) ze zrady autentické zvěsti, přisluhování státní moci a vytváření nežádoucích [[novota (JKI-I)|novot]]. Soudní knihy a komentáře s. jsou hist. pramenem studia islám. zemí. S nástupem sekulární a reformní justice se funkce s. omezily převážně na rodinné a dědické právo; tento stav kritizují konzervativní ulamá a teoretici [[fundamentalismus islámský (JKI-I)|fundamentalismu]]. |
<span id="entry">soudce</span> (arab. kádí, pl. kudát) Absolvent náb. učiliště, znalec [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]], představitel zákonodárné moci [[chalífát (JKI-I)|chalífátu]]. S použitím [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] má monopolní právo řešit (v místě, provincii) spory všeho druhu. Do kompetence s. kromě posuzování kriminálních přečinů spadá uzavírání manželských smluv, rozvody, závěti a další funkce notariátu, dohled nad uplatňováním soc. politiky úřadů vůči vdovám a sirotkům v souladu se šarí‘ou, úpravy práv. vztahů beduínských kmenů lpějících na zvykovém právu ([[ádát (JKI-I)|ádát]]), dohled nad náb. nadacemi ([[wakf (JKI-I)|wakf]], pl. awkáf). Metodou při řešení kriminálních činů zpravidla byla [[dija (JKI-I)|dija]] – jednorázová odplata za prolitou krev. Jejím smyslem bylo vymýtit předislám. zásadu krevní msty (sa‘r). S. měl při rozhodování prostor vymezený šarí‘ou, specifické případy mohl řešit s použitím spekulativních nástrojů [[analogie (JKI-I)|analogie]] a [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]]. Formální systém justice převzal islám z Byzantské a Perské říše, částečně byl odvozen od předislám. praxe, kdy spory řešil arbitr (hakam) vyhovující oběma stranám. Prorok [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], první chalífové a jejich místodržící v provinciích často řešili spory osobně. První jmenování s. se připisuje druhému chalífovi Umarovi. Teprve Abbásovci (750-1258) však rozvinuli soudní systém plošně a vybavili s. rozsáhlými pravomocemi. Nezávislost justice byla limitována autoritativním charakterem moci a vazbou mezi [[islám (JKI-I)|islámem]] jako práv. kodexem, věroukou, etikou a státní ideologií. Abbásovci jmenovali vrchní s. (kádí al-kudát), kteří zprostředkovávali vztah mezi výkonnou mocí ([[díván (JKI-I)|díván]], [[chalífa (JKI-I)|chalífa]], [[vezír (JKI-I)|vezírové]]) a mocí zákonodárnou, resp. ideologií ([[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvo]]). S. se nesměl zabývat obchodem. Často však právě s. bývali protaženou rukou despocie a symbolem korupce v místních poměrech. Rozsudky s. byly konečné a nepodléhaly odvolacímu řízení. S. byli obviňováni soc.-náb. hnutími ([[karmaté (JKI-I)|karmaté]], [[wahhábíja (JKI-I)|wahhábíja]], [[mahdíja (JKI-I)|mahdíja]]) i reformátory ([[Ibn Tajmíja, Ahmad Abú'l-Abbás (JKI-I)|Ibn Tajmíja]]) ze zrady autentické zvěsti, přisluhování státní moci a vytváření nežádoucích [[novota (JKI-I)|novot]]. Soudní knihy a komentáře s. jsou hist. pramenem studia islám. zemí. S nástupem sekulární a reformní justice se funkce s. omezily převážně na rodinné a dědické právo; tento stav kritizují konzervativní ulamá a teoretici [[fundamentalismus islámský (JKI-I)|fundamentalismu]]. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[soudci (JKI-J)|soudci (JKI-J)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[soudci (JKI-J)|soudci (JKI-J)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
soudce (arab. kádí, pl. kudát) Absolvent náb. učiliště, znalec právní vědy, představitel zákonodárné moci chalífátu. S použitím šarí‘y má monopolní právo řešit (v místě, provincii) spory všeho druhu. Do kompetence s. kromě posuzování kriminálních přečinů spadá uzavírání manželských smluv, rozvody, závěti a další funkce notariátu, dohled nad uplatňováním soc. politiky úřadů vůči vdovám a sirotkům v souladu se šarí‘ou, úpravy práv. vztahů beduínských kmenů lpějících na zvykovém právu (ádát), dohled nad náb. nadacemi (wakf, pl. awkáf). Metodou při řešení kriminálních činů zpravidla byla dija – jednorázová odplata za prolitou krev. Jejím smyslem bylo vymýtit předislám. zásadu krevní msty (sa‘r). S. měl při rozhodování prostor vymezený šarí‘ou, specifické případy mohl řešit s použitím spekulativních nástrojů analogie a idžtihádu. Formální systém justice převzal islám z Byzantské a Perské říše, částečně byl odvozen od předislám. praxe, kdy spory řešil arbitr (hakam) vyhovující oběma stranám. Prorok Muhammad, první chalífové a jejich místodržící v provinciích často řešili spory osobně. První jmenování s. se připisuje druhému chalífovi Umarovi. Teprve Abbásovci (750-1258) však rozvinuli soudní systém plošně a vybavili s. rozsáhlými pravomocemi. Nezávislost justice byla limitována autoritativním charakterem moci a vazbou mezi islámem jako práv. kodexem, věroukou, etikou a státní ideologií. Abbásovci jmenovali vrchní s. (kádí al-kudát), kteří zprostředkovávali vztah mezi výkonnou mocí (díván, chalífa, vezírové) a mocí zákonodárnou, resp. ideologií (duchovenstvo). S. se nesměl zabývat obchodem. Často však právě s. bývali protaženou rukou despocie a symbolem korupce v místních poměrech. Rozsudky s. byly konečné a nepodléhaly odvolacímu řízení. S. byli obviňováni soc.-náb. hnutími (karmaté, wahhábíja, mahdíja) i reformátory (Ibn Tajmíja) ze zrady autentické zvěsti, přisluhování státní moci a vytváření nežádoucích novot. Soudní knihy a komentáře s. jsou hist. pramenem studia islám. zemí. S nástupem sekulární a reformní justice se funkce s. omezily převážně na rodinné a dědické právo; tento stav kritizují konzervativní ulamá a teoretici fundamentalismu.
Viz též: soudci (JKI-J)