sunna (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">sunna</span> (arab. obyčej, tradice) 1. Soubor činů a názorů proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]] ([[tradice prorocká (JKI-I)|tradice prorocká]]), jeden ze zákl. zdrojů islám. práva ([[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘a]], [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). 2. Označení jednoho ze dvou hl. proudů islámu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]). Po zákl. rozkolu [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] v otázce nástupnictví ([[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alí Ibn Abí Tálib]]) se za sunnity (arab. ahl as-sunna) považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Muhammada v rodové linii jeho zetě Alího a jeho ženy Fátimy, na něž podle ší‘y přechází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité hájili zachování nástupnictví v rodu Kurajš a 661 přijali uzurpaci polit. moci rodem Umajjovců ([[chalífát (JKI-I)|chalífát]]). S. se vyvinula v teol.-ideologický model nazývaný též islám. ortodoxie, což reflektuje zejm. konzervaci práv. systému s. v 11.-12. stol. S. tvoří hl. konformistický státotvorný a zákonodárný proud v [[islám (JKI-I)|islámu]], převažující na většině území [[dár al-islám (JKI-I)|dár al-islám]]; je hl. nepřítelem opozičních disidentských proudů a nežádoucích jevů ([[cháridža (JKI-I)|cháridža]], [[hereze (JKI-I)|hereze]], [[lidový islám (JKI-I)|lidový islám]]). Útok na tradicionalistický a legalistický systém s. z pozic [[reformismus (JKI-I)|reformismu]] v 19. stol. ([[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afghání]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduh]], [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]]) měl za cíl oživit princip [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]], ne však smířit s. se ší‘ou. |
<span id="entry">sunna</span> (arab. obyčej, tradice) 1. Soubor činů a názorů proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]] ([[tradice prorocká (JKI-I)|tradice prorocká]]), jeden ze zákl. zdrojů islám. práva ([[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘a]], [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). 2. Označení jednoho ze dvou hl. proudů islámu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]]). Po zákl. rozkolu [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]] v otázce nástupnictví ([[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alí Ibn Abí Tálib]]) se za sunnity (arab. ahl as-sunna) považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Muhammada v rodové linii jeho zetě Alího a jeho ženy Fátimy, na něž podle ší‘y přechází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité hájili zachování nástupnictví v rodu Kurajš a 661 přijali uzurpaci polit. moci rodem Umajjovců ([[chalífát (JKI-I)|chalífát]]). S. se vyvinula v teol.-ideologický model nazývaný též islám. ortodoxie, což reflektuje zejm. konzervaci práv. systému s. v 11.-12. stol. S. tvoří hl. konformistický státotvorný a zákonodárný proud v [[islám (JKI-I)|islámu]], převažující na většině území [[dár al-islám (JKI-I)|dár al-islám]]; je hl. nepřítelem opozičních disidentských proudů a nežádoucích jevů ([[cháridža (JKI-I)|cháridža]], [[hereze (JKI-I)|hereze]], [[lidový islám (JKI-I)|lidový islám]]). Útok na tradicionalistický a legalistický systém s. z pozic [[reformismus (JKI-I)|reformismu]] v 19. stol. ([[al-Afghání, Džamál ad-Dín (JKI-I)|al-Afghání]], [[Abduh, Muhammad (JKI-I)|Abduh]], [[Ridá, Rašíd (JKI-I)|Ridá]]) měl za cíl oživit princip [[idžtihád (JKI-I)|idžtihádu]], ne však smířit s. se ší‘ou. |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[ortodoxní judaismus (JKI-J)|ortodoxní judaismus (JKI-J)]], [[ortodoxie (JKI-K)|ortodoxie (JKI-K)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[ortodoxní judaismus (JKI-J)|ortodoxní judaismus (JKI-J)]], [[ortodoxie (JKI-K)|ortodoxie (JKI-K)]], [[sunna (Islam)|sunna (Islam)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
sunna (arab. obyčej, tradice) 1. Soubor činů a názorů proroka Muhammada (tradice prorocká), jeden ze zákl. zdrojů islám. práva (šarí‘a, právní věda). 2. Označení jednoho ze dvou hl. proudů islámu (ší‘a). Po zákl. rozkolu obce věřících v otázce nástupnictví (Alí Ibn Abí Tálib) se za sunnity (arab. ahl as-sunna) považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Muhammada v rodové linii jeho zetě Alího a jeho ženy Fátimy, na něž podle ší‘y přechází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité hájili zachování nástupnictví v rodu Kurajš a 661 přijali uzurpaci polit. moci rodem Umajjovců (chalífát). S. se vyvinula v teol.-ideologický model nazývaný též islám. ortodoxie, což reflektuje zejm. konzervaci práv. systému s. v 11.-12. stol. S. tvoří hl. konformistický státotvorný a zákonodárný proud v islámu, převažující na většině území dár al-islám; je hl. nepřítelem opozičních disidentských proudů a nežádoucích jevů (cháridža, hereze, lidový islám). Útok na tradicionalistický a legalistický systém s. z pozic reformismu v 19. stol. (al-Afghání, Abduh, Ridá) měl za cíl oživit princip idžtihádu, ne však smířit s. se ší‘ou.
Viz též: ortodoxní judaismus (JKI-J), ortodoxie (JKI-K), sunna (Islam)