ta‘zije (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">ta‘zije</span> (per. oplakávání) Ší‘itská náb. mystéria. Vznikla jako rituální výraz smutku nad tragickou smrtí třetího [[imám (JKI-I)|imáma]] [[Husajn (JKI-I)|Husajna]] a členů jeho rodiny při srážce s umajjovskými protivníky u [[Karbalá (JKI-I)|Karbalá]]. T. se konají v průběhu prvních 10 dnů muharramu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[ášúrá (JKI-I)|ášúrá]]) před [[mešita (JKI-I)|mešita]]mi, na volných prostranstvích, ve velkých stanech i zvláštních budovách. Hl. postavami jsou synové čtvrtého [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího]] [[Husajn (JKI-I)|Husajn]] a [[Hasan (JKI-I)|Hasan]], jejich děti, prorok [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], Alí Ibn Abí Tálíb, umajjovský chalífa Jazíd a další epizodní postavy, např. Jakub ([[Jákob (JKI-J)|Jákob]]), [[Josef (JKI-J)|Josef]] a Ráchel, a dokonce [[Maria (JKI-K)|Maria]]. Příběhy doprovází vypravěč (rouzechán), doplňuje jej sbor chlapců a mužů převlečených za plačící ženy, uplatňují se i nejrůznější rekvizity a zvukové efekty. Produkce má některé závazné scény, jiné se zakládají na improvizaci. Vzrušená atmosféra pak vrcholí procesím po městě ([[ášúrá (JKI-I)|ášúrá]]), kdy projevy žalu nabývají až drastických „flagelantských“ podob (sebetrýznění s použitím sečných zbraní, bičů a řetězů), někdy vedou k násilnostem a výbuchům náb. fanatismu namířeného především proti sunnitům ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Podle tradice se podobná tryzna konala poprvé 963 v Bagdádu, největšího rozkvětu dosáhly t. za Kádžárovců v Íránu. Paralelně se rozvinul také cyklus scén pro ženy (per. ta‘zijeje zanán), někdy i cykly určené pro domácí provozování. T. mají blízko k žánru lidového dramatu, který se jinak v islámu příliš nerozvinul. |
<span id="entry">ta‘zije</span> (per. oplakávání) Ší‘itská náb. mystéria. Vznikla jako rituální výraz smutku nad tragickou smrtí třetího [[imám (JKI-I)|imáma]] [[Husajn (JKI-I)|Husajna]] a členů jeho rodiny při srážce s umajjovskými protivníky u [[Karbalá (JKI-I)|Karbalá]]. T. se konají v průběhu prvních 10 dnů muharramu ([[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]], [[ášúrá (JKI-I)|ášúrá]]) před [[mešita (JKI-I)|mešita]]mi, na volných prostranstvích, ve velkých stanech i zvláštních budovách. Hl. postavami jsou synové čtvrtého [[chalífa (JKI-I)|chalífy]] [[Alí, Ibn Abí Tálib (JKI-I)|Alího]] [[Husajn (JKI-I)|Husajn]] a [[Hasan (JKI-I)|Hasan]], jejich děti, prorok [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammad]], Alí Ibn Abí Tálíb, umajjovský chalífa Jazíd a další epizodní postavy, např. Jakub ([[Jákob (JKI-J)|Jákob]]), [[Josef (JKI-J)|Josef]] a Ráchel, a dokonce [[Maria (JKI-K)|Maria]]. Příběhy doprovází vypravěč (rouzechán), doplňuje jej sbor chlapců a mužů převlečených za plačící ženy, uplatňují se i nejrůznější rekvizity a zvukové efekty. Produkce má některé závazné scény, jiné se zakládají na improvizaci. Vzrušená atmosféra pak vrcholí procesím po městě ([[ášúrá (JKI-I)|ášúrá]]), kdy projevy žalu nabývají až drastických „flagelantských“ podob (sebetrýznění s použitím sečných zbraní, bičů a řetězů), někdy vedou k násilnostem a výbuchům náb. fanatismu namířeného především proti sunnitům ([[sunna (JKI-I)|sunna]]). Podle tradice se podobná tryzna konala poprvé 963 v Bagdádu, největšího rozkvětu dosáhly t. za Kádžárovců v Íránu. Paralelně se rozvinul také cyklus scén pro ženy (per. ta‘zijeje zanán), někdy i cykly určené pro domácí provozování. T. mají blízko k žánru lidového dramatu, který se jinak v islámu příliš nerozvinul. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[taʻzíja (Islam)|taʻzíja (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
ta‘zije (per. oplakávání) Ší‘itská náb. mystéria. Vznikla jako rituální výraz smutku nad tragickou smrtí třetího imáma Husajna a členů jeho rodiny při srážce s umajjovskými protivníky u Karbalá. T. se konají v průběhu prvních 10 dnů muharramu (ší‘a, ášúrá) před mešitami, na volných prostranstvích, ve velkých stanech i zvláštních budovách. Hl. postavami jsou synové čtvrtého chalífy Alího Husajn a Hasan, jejich děti, prorok Muhammad, Alí Ibn Abí Tálíb, umajjovský chalífa Jazíd a další epizodní postavy, např. Jakub (Jákob), Josef a Ráchel, a dokonce Maria. Příběhy doprovází vypravěč (rouzechán), doplňuje jej sbor chlapců a mužů převlečených za plačící ženy, uplatňují se i nejrůznější rekvizity a zvukové efekty. Produkce má některé závazné scény, jiné se zakládají na improvizaci. Vzrušená atmosféra pak vrcholí procesím po městě (ášúrá), kdy projevy žalu nabývají až drastických „flagelantských“ podob (sebetrýznění s použitím sečných zbraní, bičů a řetězů), někdy vedou k násilnostem a výbuchům náb. fanatismu namířeného především proti sunnitům (sunna). Podle tradice se podobná tryzna konala poprvé 963 v Bagdádu, největšího rozkvětu dosáhly t. za Kádžárovců v Íránu. Paralelně se rozvinul také cyklus scén pro ženy (per. ta‘zijeje zanán), někdy i cykly určené pro domácí provozování. T. mají blízko k žánru lidového dramatu, který se jinak v islámu příliš nerozvinul.
Viz též: taʻzíja (Islam)