Ježíš (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Ježíš</span> (hebr. Ješu’a ha-Nocri – Ježíš Nazaretský, Ježíš Nazórejský) Význ. představitel náb. života [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]] v 1. třetině 1. stol. n.l., považovaný v [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] za nepravého [[mesiáš (JKI-J)|mesiáše]]. Zatímco [[křesťan (JKI-K)|křesťané]] vyznávají v J. mesiáše a Božího Syna a [[muslim (JKI-I)|muslimové]] jednoho z [[proroci (JKI-I)|proroků]], Židé odmítli uznat jeho mesiášství i božskou podstatu stejně jako jeho prorocký status. Polemika s kř. pojetím J. je však v žid. tradici poměrně vzácná, zřejmě i proto, že všechny žid. zmínky o J. dlouhou dobu podléhaly přísné kř. cenzuře. Podle jedné z pozdějších žid. legend byl J. učitelem rabi Jošu’a ben Perachja (2. pol. 2. stol. př.n.l.), jehož vedení se J. vymkl a sešel na scestí (''Sota'' 47a). Vedle omezeného počtu podobných diskreditujících legend se Židé zaměřovali především na odmítání J. mesiášství a kritiku učení o boží [[Trojice (JKI-K)|Trojici]], které považovali za nepřípustný dualismus. K nejvýraznějším kritikům patřil rabi Abahu či Avahu (kol. 300 n.l.), který s odkazem na Izajášovu monoteistickou proklamaci (Iz 44, 6) odsoudil kř. pojetí J. jako božího syna (''Exodus raba'' 29, 5). Mezi různými proudy raného [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] setrvávala dlouhou dobu v rámci judaismu židokř. hnutí (nazarejští, ebionité, elkasaité), která sice v J. viděla mesiáše, avšak současně se cítila vázána [[Tóra (JKI-J)|Tórou]] a dodržováním žid. rituálních předpisů. Novodobou modifikaci někdejších židokř., ale i pavlovských důrazů představují souč. mesiánští Židé, kteří jsou však z pozic judaismu většinou odmítáni. |
<span id="entry">Ježíš</span> (hebr. Ješu’a ha-Nocri – Ježíš Nazaretský, Ježíš Nazórejský) Význ. představitel náb. života [[Palestina (JKI-J)|Palestiny]] v 1. třetině 1. stol. n.l., považovaný v [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] za nepravého [[mesiáš (JKI-J)|mesiáše]]. Zatímco [[křesťan (JKI-K)|křesťané]] vyznávají v J. mesiáše a Božího Syna a [[muslim (JKI-I)|muslimové]] jednoho z [[proroci (JKI-I)|proroků]], Židé odmítli uznat jeho mesiášství i božskou podstatu stejně jako jeho prorocký status. Polemika s kř. pojetím J. je však v žid. tradici poměrně vzácná, zřejmě i proto, že všechny žid. zmínky o J. dlouhou dobu podléhaly přísné kř. cenzuře. Podle jedné z pozdějších žid. legend byl J. učitelem rabi Jošu’a ben Perachja (2. pol. 2. stol. př.n.l.), jehož vedení se J. vymkl a sešel na scestí (''Sota'' 47a). Vedle omezeného počtu podobných diskreditujících legend se Židé zaměřovali především na odmítání J. mesiášství a kritiku učení o boží [[Trojice (JKI-K)|Trojici]], které považovali za nepřípustný dualismus. K nejvýraznějším kritikům patřil rabi Abahu či Avahu (kol. 300 n.l.), který s odkazem na Izajášovu monoteistickou proklamaci (Iz 44, 6) odsoudil kř. pojetí J. jako božího syna (''Exodus raba'' 29, 5). Mezi různými proudy raného [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] setrvávala dlouhou dobu v rámci judaismu židokř. hnutí (nazarejští, ebionité, elkasaité), která sice v J. viděla mesiáše, avšak současně se cítila vázána [[Tóra (JKI-J)|Tórou]] a dodržováním žid. rituálních předpisů. Novodobou modifikaci někdejších židokř., ale i pavlovských důrazů představují souč. mesiánští Židé, kteří jsou však z pozic judaismu většinou odmítáni. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš (JKI-K)]], [[Ježíš (JKI-I)|Ježíš (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Ježíš (JKI-K)|Ježíš (JKI-K)]], [[Ježíš (JKI-I)|Ježíš (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Ježíš (hebr. Ješu’a ha-Nocri – Ježíš Nazaretský, Ježíš Nazórejský) Význ. představitel náb. života Palestiny v 1. třetině 1. stol. n.l., považovaný v judaismu za nepravého mesiáše. Zatímco křesťané vyznávají v J. mesiáše a Božího Syna a muslimové jednoho z proroků, Židé odmítli uznat jeho mesiášství i božskou podstatu stejně jako jeho prorocký status. Polemika s kř. pojetím J. je však v žid. tradici poměrně vzácná, zřejmě i proto, že všechny žid. zmínky o J. dlouhou dobu podléhaly přísné kř. cenzuře. Podle jedné z pozdějších žid. legend byl J. učitelem rabi Jošu’a ben Perachja (2. pol. 2. stol. př.n.l.), jehož vedení se J. vymkl a sešel na scestí (Sota 47a). Vedle omezeného počtu podobných diskreditujících legend se Židé zaměřovali především na odmítání J. mesiášství a kritiku učení o boží Trojici, které považovali za nepřípustný dualismus. K nejvýraznějším kritikům patřil rabi Abahu či Avahu (kol. 300 n.l.), který s odkazem na Izajášovu monoteistickou proklamaci (Iz 44, 6) odsoudil kř. pojetí J. jako božího syna (Exodus raba 29, 5). Mezi různými proudy raného křesťanství setrvávala dlouhou dobu v rámci judaismu židokř. hnutí (nazarejští, ebionité, elkasaité), která sice v J. viděla mesiáše, avšak současně se cítila vázána Tórou a dodržováním žid. rituálních předpisů. Novodobou modifikaci někdejších židokř., ale i pavlovských důrazů představují souč. mesiánští Židé, kteří jsou však z pozic judaismu většinou odmítáni.
Viz též: Ježíš (JKI-K), Ježíš (JKI-I)