vyznání víry (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">vyznání víry</span> (řec. symbolon, lat. credo) Veřejné vyjádření a stvrzení vztahu k [[Bůh (JKI-K)|Bohu]] v rámci [[křest (JKI-K)|křtu]], bohoslužebné oslavy Boha (aklamace), při [[misie (JKI-K)|misii]] (zvěstování, [[kérygma (JKI-K)|kérygma]]), při obvinění u soudního procesu nebo z důvodu zřetelného odlišení od falešného učení ([[hereze (JKI-K)|hereze]]). Původně vyjadřovalo víru v Kristovo [[vzkříšení (JKI-K)|vzkříšení]], význam jeho smrti (obojí spojeno ve „formuli víry“ v 1K 15, 3–5) a zdůrazňovalo christologické tituly (Kristus, Syn Boží, Pán apod.; [[christologie (JKI-K)|christologie]]). V.v. se vyvinulo zejm. z křestních formulí, které se teprve později staly součástí denní bohoslužby. Má několik zákl. podob. Apoštolské v.v., užívané pouze v záp. církvi, navázalo na řím. a galské v. v. z 2. stol. a podle starších předloh (Mt 28, 19) bylo už členěno na tři části odpovídající osobám boží [[Trojice (JKI-K)|Trojice]]. Obecně rozšířeným se posléze stalo [[nikajsko-konstantinopolské vyznání víry (JKI-K)|nikajsko–konstantinopolské vyznání víry]] ze 4.–5. stol., namířené původně proti [[arianismus (JKI-K)|arianismu]]. V mešním řec. obřadu následuje v.v. po velkém vchodu ([[svatá liturgie (JKI-K)|svatá liturgie]]), v řím. liturgii až po kázání a přímluvách ([[mše svatá (JKI-K)|mše svatá]]). Na raně křesťanské v.v. navazují klasické konfese i pozdější [[konfese (JKI-K)|konfese]] jednotlivých kř. církví ([[Augsburské vyznání víry (JKI-K)|Augsburské vyznání víry]], [[Česká konfese (JKI-K)|Česká konfese]], [[Druhé helvetské vyznání (JKI-K)|Druhé helvetské vyznání]] aj.). |
<span id="entry">vyznání víry</span> (řec. symbolon, lat. credo) Veřejné vyjádření a stvrzení vztahu k [[Bůh (JKI-K)|Bohu]] v rámci [[křest (JKI-K)|křtu]], bohoslužebné oslavy Boha (aklamace), při [[misie (JKI-K)|misii]] (zvěstování, [[kérygma (JKI-K)|kérygma]]), při obvinění u soudního procesu nebo z důvodu zřetelného odlišení od falešného učení ([[hereze (JKI-K)|hereze]]). Původně vyjadřovalo víru v Kristovo [[vzkříšení (JKI-K)|vzkříšení]], význam jeho smrti (obojí spojeno ve „formuli víry“ v 1K 15, 3–5) a zdůrazňovalo christologické tituly (Kristus, Syn Boží, Pán apod.; [[christologie (JKI-K)|christologie]]). V.v. se vyvinulo zejm. z křestních formulí, které se teprve později staly součástí denní bohoslužby. Má několik zákl. podob. Apoštolské v.v., užívané pouze v záp. církvi, navázalo na řím. a galské v. v. z 2. stol. a podle starších předloh (Mt 28, 19) bylo už členěno na tři části odpovídající osobám boží [[Trojice (JKI-K)|Trojice]]. Obecně rozšířeným se posléze stalo [[nikajsko-konstantinopolské vyznání víry (JKI-K)|nikajsko–konstantinopolské vyznání víry]] ze 4.–5. stol., namířené původně proti [[arianismus (JKI-K)|arianismu]]. V mešním řec. obřadu následuje v.v. po velkém vchodu ([[svatá liturgie (JKI-K)|svatá liturgie]]), v řím. liturgii až po kázání a přímluvách ([[mše svatá (JKI-K)|mše svatá]]). Na raně křesťanské v.v. navazují klasické konfese i pozdější [[konfese (JKI-K)|konfese]] jednotlivých kř. církví ([[Augsburské vyznání víry (JKI-K)|Augsburské vyznání víry]], [[Česká konfese (JKI-K)|Česká konfese]], [[Druhé helvetské vyznání (JKI-K)|Druhé helvetské vyznání]] aj.). |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Šema (JKI-J)|Šema (JKI-J)]], [[vyznání víry (JKI-I)|vyznání víry (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Pokorný Pavel|Pavel Pokorný]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Šema (JKI-J)|Šema (JKI-J)]], [[vyznání víry (JKI-I)|vyznání víry (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]] |
[[Kategorie:Aut: Pokorný Pavel]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
vyznání víry (řec. symbolon, lat. credo) Veřejné vyjádření a stvrzení vztahu k Bohu v rámci křtu, bohoslužebné oslavy Boha (aklamace), při misii (zvěstování, kérygma), při obvinění u soudního procesu nebo z důvodu zřetelného odlišení od falešného učení (hereze). Původně vyjadřovalo víru v Kristovo vzkříšení, význam jeho smrti (obojí spojeno ve „formuli víry“ v 1K 15, 3–5) a zdůrazňovalo christologické tituly (Kristus, Syn Boží, Pán apod.; christologie). V.v. se vyvinulo zejm. z křestních formulí, které se teprve později staly součástí denní bohoslužby. Má několik zákl. podob. Apoštolské v.v., užívané pouze v záp. církvi, navázalo na řím. a galské v. v. z 2. stol. a podle starších předloh (Mt 28, 19) bylo už členěno na tři části odpovídající osobám boží Trojice. Obecně rozšířeným se posléze stalo nikajsko–konstantinopolské vyznání víry ze 4.–5. stol., namířené původně proti arianismu. V mešním řec. obřadu následuje v.v. po velkém vchodu (svatá liturgie), v řím. liturgii až po kázání a přímluvách (mše svatá). Na raně křesťanské v.v. navazují klasické konfese i pozdější konfese jednotlivých kř. církví (Augsburské vyznání víry, Česká konfese, Druhé helvetské vyznání aj.).
Dalibor Papoušek
Pavel Pokorný
Viz též: Šema (JKI-J), vyznání víry (JKI-I)