vyznání víry (JKI-K)

vyznání víry (řec. symbolon, lat. credo) Veřejné vyjádření a stvrzení vztahu k Bohu v rámci křtu, bohoslužebné oslavy Boha (aklamace), při misii (zvěstování, kérygma), při obvinění u soudního procesu nebo z důvodu zřetelného odlišení od falešného učení (hereze). Původně vyjadřovalo víru v Kristovo vzkříšení, význam jeho smrti (obojí spojeno ve „formuli víry“ v 1K 15, 3–5) a zdůrazňovalo christologické tituly (Kristus, Syn Boží, Pán apod.; christologie). V.v. se vyvinulo zejm. z křestních formulí, které se teprve později staly součástí denní bohoslužby. Má několik zákl. podob. Apoštolské v.v., užívané pouze v záp. církvi, navázalo na řím. a galské v. v. z 2. stol. a podle starších předloh (Mt 28, 19) bylo už členěno na tři části odpovídající osobám boží Trojice. Obecně rozšířeným se posléze stalo nikajsko–konstantinopolské vyznání víry ze 4.–5. stol., namířené původně proti arianismu. V mešním řec. obřadu následuje v.v. po velkém vchodu (svatá liturgie), v řím. liturgii až po kázání a přímluvách (mše svatá). Na raně křesťanské v.v. navazují klasické konfese i pozdější konfese jednotlivých kř. církví (Augsburské vyznání víry, Česká konfese, Druhé helvetské vyznání aj.).

Viz též: Šema (JKI-J), vyznání víry (JKI-I)

Dalibor Papoušek
Pavel Pokorný