Církev Nová naděje

Církev Nová naděje

Církev Nová naděje je protestantskou evangelikální církví pentekostálního a neocharismatického typu. Jejím jádrem jsou původně samostatné sbory, z nichž některé vznikly brzy po roce 1989 působením mezinárodní misijní organizace R. O. F. C. Svazek devíti sborů pod názvem Církev Nová naděje vznikl roku 2006 a v roce 2009 dosáhl církevní registrace ministerstvem kultury (bez tzv. zvláštních práv). Další sbory R. O. F. C. se však k Církvi Nová naděje nepřipojily a nadále fungují samostatně v rámci tohoto mezinárodního společenství.

Historie misijní organizace R. O. F. C. a Církve Nová naděje

Osm z devíti sborů, které utvořily Církev Nová naděje, bylo původně spojeno s mezinárodní misijní organizací R. O. F. C. (nebo též ROFC, zkratka je používána častěji než plný název Reach Out for Christ, v přibližném překladu „Kampaň pro Krista“), a to buď jako její členské sbory nebo sbory přidružené. Česká část organizace R. O. F. C. začala vznikat v roce 1990, kdy do Československa poprvé přijel její zakladatel, pastor Steve Ryder (*1937). Další sbory R. O. F. C. v České republice (v Bruntále, Šternberku a Šumperku) se ovšem k Církvi Nová naděje nepřipojily a nadále fungují samostatně v rámci mezinárodního společenství.

Steve Ryder se narodil v Anglii, ale s rodiči se přestěhoval do Austrálie; jako mladík se tam připojil ke kriminálnímu gangu a dopustil se ozbrojené bankovní loupeže. Po podmínečném propuštění z vězení prožil po kázání misionáře Billyho Grahama evangelikální zkušenost obrácení a při­pojil se ke sboru pentekostální církve Shromáždění boží v Melbourne. Na začátku sedmdesá­tých let se stal studentem americké biblické školy Kennetha E. Hagina, zakladatele hnutí víry (o Haginovi a hnutí víry viz Církev Slovo života). Právě ve Spojených stá­tech si Ryder osvojil misijní způsob hnutí víry, který spojuje kázání evangelia se zázraky. Pro Rydera je navíc typické vyprávění jeho vlastního dramatického životního příběhu poslucha­čům. Jeho hromadná misijní shromáždění umožňují mimořádné zážitky, připisované působe­ní svatého Ducha: padání pod mocí Ducha, uzdravení, vzkříšení z mrtvých a podobně. Roku 1979 Ryder založil organizaci R. O. F. C. a v osmdesátých letech začaly díky jeho misii vznikat místní sbory hnutí víry v Austrálii. Od roku 1989 pak po celá devadesátá léta intenzivně misijně půso­bil ve střední a východní Evropě.

Kázání Steva Rydera v Československu ve sportovních halách a na stadionech provázela znač­ná mediální pozornost. Poprvé byl Ryder pozván Křesťanskou misijní společností roku 1990 (viz Církev Křesťanská společenství). Zatím­co v Čechách jeho misijní činnost obvykle způsobila posílení vznikajících Křesťanských spole­čenství (sborů dnešní Církve Křesťanská společenství), církve Voda života (dnešní Církve Slovo života) nebo jiných evangelikálních sborů či církví, na Moravě a ve Slezsku začaly od roku 1991 vznikat pod hlavičkou R. O. F. C. samostatné sbory. Pro přípravu jejich pastorů a pro podporu další misijní činnosti bylo roku 1993 založeno vzdělávací Biblické centrum Ví­tězství v Bruntále. Jeho ředitelem se stal Američan Todd Levin, absolvent biblic­ké školy Rhema v oklahomské Tulse, založené Kennethem Haginem. V nově ustanovených sborech R. O. F. C. působili další misionáři, ale během let někteří z nich postupně předávali vedení sborů českým pastorům a změnili svá misijní působiště. Občanské sdružení s názvem Křesťanské společenství R. O. F. C. ČR – Pomoc lidem ke Kristu, registrované roku 1993, se postupně rozrostlo na jedenáct sborů roku 1998 (některé z nich byly registrovány jako občanská sdru­žení samostatně). V dalších letech tento počet mírně kolísal kvůli dočasnému připojování menších sborů k větším a kvůli volně přidruženým sborům, jejichž poměr k R. O. F. C. nebyl zcela vyjasněn.

Sedm sborů, těsněji či volněji spojených s občanským sdružením R. O. F. C. založilo v roce 2006 spolu s pražským sborem Nové začátky Církev Nová naděje. Byly to sbory v Jeseníku, Olomouci, Opavě, Ostravě, Příboru, Velké Kraši a Zlatých Horách. V roce 2008 se k církvi připojil sbor v Kroměříži, který zpočátku vystupoval jako Jihomoravské křesťanské společenství (též jako Křesťanské centrum/Křesťanské společenství Nové začátky) a jehož pastorem byl americký misionář Joel Baker (*1957). I tento sbor býval „přidruženým sborem“ R. O. F. C. Sbor v Olomouci působil do vzniku Církve Nová naděje pod názvem Křesťanské společenství Vítězové v Ježíši pod vedením amerického misionáře Marka Brunera, sbor v Ostravě a jím založený sbor v Příboru byl původně znám jako Křesťan­ská mezinárodní misie. Právě pastor této organizace, americký misionář Mark Zechin, byl na počátku úsilí, které vedlo ke vzniku Církve Nová naděje. Opavské společenství křesťanů Cesarea vzniklo jako občan­ské sdružení s tímto názvem roku 1994 a na rozdíl od ostatních se profilovalo spíše jako samostatný sbor charismatického hnutí než jako sbor hnutí víry (viz Církev Křesťanská společenství). I toto společenství bylo ovšem několik let považováno za jeden ze sborů R. O. F. C. Nejmladším z devíti sborů, které vytvořily Církev Nová naděje, je pražský sbor s názvem Křesťanské centrum Nové začátky. Roku 1998 ho zalo­žil americký pastor Jerry Lillard (*1956) se svou manželkou Ulrike a následujícího roku byl registrován jako občanské sdružení. Sbor Nové začátky byl původně součástí mezinárodní organizace Křesťanské společenství víry, založené roku 1977 známým kazatelem hnutí víry Doylem („Buddym“) Harrisonem (1939–1998), zetěm Kennetha E. Hagina.

Brzy po svém vzniku roku 2006 požádala Církev Nová naděje o začlenění do struktury mezinárodní Církve boží se sídlem v Clevelandu v americkém státě Tennessee (srov. Apoštolská církev). První sbory této církve vznikly roku 1886 ve státech Tennessee a Severní Karolína oddělením od církve takzva­ných baptistů mezníku (landmarkistů, viz Bratrská jednota baptistů). Sbory se postupně teologicky přiblížily hnutí svatosti (viz Armáda spásy) a na základě tohoto posu­nu si roku 1902 zvolily jméno Církev svatosti. Podobně jako některá další společenství hnutí svatosti usilovala i tato církev o nadpřirozené dary boží milosti (charismata) a již roku 1896 měli někteří její členové zážitek modlitby v neznámých jazycích (glosolálie). Tato církev tak byla – jak její členové rádi zdůrazňují – pentekostální ještě před vznikem pentekostalismu (viz Apoštolská církev). Roku 1907 bylo její jméno změněno na Církev boží a ústředí bylo přesunuto do Clevelandu. S přijetím pentekostální teologie začala církev rychle růst především na jihu a středozápadě Spojených států. V současné době má asi šest až sedm milionů členů téměř ve všech státech světa a je začleněna do světových pentekostálních organizací. Česká Církev Nová naděje k ní byla připojena roku 2007 a jejím prvním biskupem se stal Jerry Lillard.

O registraci českým státem požádala Církev Nová naděje roku 2008 a v době úspěšné registrace následujícího roku ji tvořilo zmíněných devět sborů. Od té doby se struktura této církve mírně proměnila: sbor ve Zlatých Horách se přesunul do blízkých Mikulovic a sbor ve Velké Kraši se osamostatnil a v současné době je nezávislým sborem napojeným na Kingdom Building Church.

Religionistická charakteristika Církve Nová naděje

Sbory, patřící k organizaci R. O. F. C, mají své du­chovní kořeny v hnutí víry, a to buď prostřed­nictvím australského misionáře Steva Rydera, nebo misionářů amerických. S touto orientací působily v české společnosti devadesátých let minulého století podobně jako sbory současné Církve Slovo života, Církve Oáza nebo jako mnoho dal­ších samostatných sborů (Nový život v Ústí nad Labem, Archa v Příbrami apod.). Spolu s dů­razy hnutí víry se ve sborech R. O. F. C. projevova­ly i další charakteristiky neocharismatického hnutí: jednak evangeli­zace a pastorace prostřednictvím mimořádných projevů boží moci (modlitby neznámými jazyky, uzdravování, vymítání démo­nů apod.), jednak snaha nezatěžovat samostatně misijně půso­bící sbory formulací společné a závazné věrouky a církevních řádů, nýbrž vybavit autoritou pastory.

Podobně jako u sborů současné Církve Slovo života se vyostřené důrazy hnutí víry na řešení zdra­votních problémů, finanční úspěch a vše­strannou prosperitu začaly během let poněkud otupovat a Církev Nová naděje tyto důrazy zasadila do širšího rámce klasického pentekostalismu. Tento vývoj stvrdilo přijetí do svazku clevelandské Církve boží. Výrazně ubylo spektakulární pouliční misie a na­opak byl zachován charakteristický zájem o misii mezi Romy, který se zvláště pozitivně pro­jevoval například v činnosti amerického misionáře Thomase Lilliendahla (*1945) především ve Velké Kraši i jinde na Jesenicku. Jednotlivé sbory se soustřeďují na vytváření pevných vztahů mezi svými příslušníky a prostřednictvím navazování vztahů například v domácích skupinách se uskutečňuje i misie. Snahu o zapojení místních sborů do veřejného života dokumentuje například rodinné a komunitní centrum The Life Center při pražském sboru Nové začátky.

Více, než bývá v neocharismatickém hnutí obvyklé, je Církev Nová naděje zapojena do spolupráce s jinými denominacemi, a to nejen neocharismatickými. Společná konferen­ce v roce 2012 naznačuje, že zvláště blízko má tato církev k Církvi živého Boha. Jako jediná neocharis­matická denominace je Církev Nová naděje zapojena do České evangelikální aliance a spolu­pracuje i s pentekostálními a charismatickými církvemi a organizacemi.

Organizace církve

Církev je tvořena zcela samostatnými místními sbory, které se spojily za účelem dosažení státní registrace a bližší vzájemné spolupráce; tuto možnost ovšem nevyužily všechny sbory R. O. F. C. – a využily ji naopak některé další, dosud nezávislé sbory. Sbory jsou vede­ny pastory jako nezpochybnitelnými duchovními autoritami, považovanými za Bohem ustanovené („pomazané“) služební­ky. Pastorům je každý člen sboru takzvaně vykazatelný; to znamená, že v případě potřeby mají jednotliví členové povinnost před pas­torem obhájit své jednání ve všech oblas­tech svého křesťanského života. Pastor má právo odebrat členství a proti jeho rozhodnutí není odvolání. Jako pomocný orgán pro vedení sboru pastor zřizuje staršovstvo a jmenuje jeho členy. Pastoři jsou doživotně ustanoveni Radou církve, kte­rou volí Kolegium pastorů ze svého středu jako výkonný orgán, a mohou být jen touto Radou odvolá­ni. Podobně jako jednotliví členové jsou vykazatelní pastorovi, jsou pastoři vykazatelní bisku­povi. Biskupové, kteří mají především reprezentační úlohu, jsou ustanovenými správci Církve boží v jednotlivých zemích a jsou odpověd­ni regionál­ním superintendentům. Superintendentem Církve boží pro oblast střední a vý­chodní Evropy a balkánských zemí, do níž spadá i česká Církev Nová naděje, je Američan Jonathan Augustine.

Jednotlivé sbory i celá církev je ekonomicky nezávislá, je financována z příspěvků věřících a darů (i ze zahraničí).

Církevní sbory

	sbory
2010	8
2020	9

Církevní zařízení

Vzhledem k tomu, že Církev Nová naděje je namnoze jen zastřešujícím společenstvím samostatných sborů, má minimální společné organizační aktivity. Jejím oficiálním sídlem je sborový dům pražského sboru.

Počet věřících

Sčítání lidu postihuje Církev Nová naděje od její oficiální registrace, nezahrnuje tedy dřívější (i paralelně existující) sbory R. O. F. C. Vlastní církevní statistika věřících není veřejně dostupná.

	sčítání lidu
2011	430
2021	232

Regionální rozložení členské základny Církve Nová naděje odpovídá jejím dvěma centrům. Většina sborů je lokalizována na Severní Moravě a ve Slezsku, kde církev má více než dvě třetiny věřících, menší centrum se nachází také v Praze a jejím okolí. V ostatních krajích je církev zastoupena zcela sporadicky.

Literatura

Steven HUNT: „Outreach for Christ International (ROFC)“ [online]. World Religions & Spirituality Project, Virginia Commonwealth University, 20. 2. 2014. Dostupné z URL: http://www.wrs.vcu.edu/profiles/ROFC.htm.
Prokop REMEŠ: „Hnutí obnovy v Duchu svatém.“ Dingir 2, 1999, 3, s. 14–19.
Zdeněk VOJTÍŠEK: „Charismatické hnutí u nás.“ Dingir 2, 1999, 3, s. 24–25.

Oficiální internetové stránky: http://www.nova-nadeje.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek