Akbar (JKI-I)

Akbar (1542-1605) Vládce dynastie Velkých Mughalů (1526-1858) na území Indie, syn šáha Humájúna a vnuk zakladatele Bábura. A. bylo jeho vladařské jméno – Nejvyšší. Získal ho pro válečnické a organizační schopnosti i sklon k toleranci a snaze vytvořit synkretické náboženství, jež zprvu nazýval Tauhídelláhi (boží jedinost). Po nástupu na trůn 1556 zrušil poplatky pro hinduistické poutníky navštěvující své svatyně na území dár al-islám, posléze i daň z hlavy. Islám. lunární kalendář nahradil solárním a zakázal muslimům zabíjet a požívat krávy, jež jsou pro vyznavače hinduismu posvátné. Zrušil trest smrti za odpadlictví a šarí‘u nechal obohatit o práv. normy, jež značně zmírňovaly tresty za projevy polyteismu. Trestní právo nemělo zohledňovat nebo diskriminovat žádnou konfesi. A. byl odpůrcem islám. koncepce otroctví, stejně jako praktik kastovního systému, např. upalování vdovy spolu se zesnulým manželem. Rázně omezil pravomoci duchovenstva a jeho nespokojenost netoleroval. A. byl negramotný a nezanechal jediný teoret. text, ale jeho nadšení pro vlastní formu náb. eklekticismu mu zajistilo popularitu zejm. u záp. badatelů. Měl blízko k mystice a zajímal se o praxi súfijských světců. Kol. 1575 A. učinil mystickou zkušenost, pod jejímž vlivem založil Dům bohoslužby, kde se konaly obřady a diskuse, jichž se účastnili sunnitští ulamá, představitelé různých škol (tarík) súfismu, hinduisté, Židé, džinisté a jezuité z portugalské državy Goa. 1582 založil božskou víru (Díne iláhí), což byl eklektický kult postavený na zoroastrismu. Ačkoli se v praxi nikdy neuplatnil, stalo se Akbarovo spontánní směřování ke svět. náboženství jakýmsi předobrazem pozdějších pokusů bábismu a zejm. bahá‘ismu. V umírněném ideologickém rámci Mughalské říše pokračoval i syn Džahángír a vnuk Šáhdžahán. Tolerantní přístup k jiným náboženstvím a sklon k synkretismu vyvrcholil v činnosti Šáhdžahánova nejstaršího syna Dáry Šikóha (1615-1659), stoupence taríky kádiríja. Nakonec byl popraven jako odpadlík svým mladším bratrem a šáhem Aurangzébem. Psal mystické traktáty, překládal do arabštiny a perštiny díla hinduistické mystiky (např. upanišady) a snažil se propojovat některé prvky hinduismu a islámu. Za touto snahou stál jeho obdiv k panteismu Ibn Arabího.

Miloš Mendel