hřích (JKI-I)

hřích Chyba spojená s aktem neposlušnosti a nerespektováním šarí‘y, božího zákona. Stojí v protikladu k dobrým skutkům, které jsou definovány jako povinné (fard) nebo doporučené (mandúb, mustahsan). Existují dva typy h.: velké – kabá‘ir a malé – saghá‘ir (harám, zákazy). Velkými h. jsou skutky plynoucí z nedodržování povinností božího zákona; malými h. jsou činy vzbuzující nesouhlas, nechuť či odpor. Velký h. zasluhuje potrestání. Hříšníkovi se trestem připomíná peklo a žádá se, aby projevil pokání. Mezi velké h. se počítalo cizoložství, křivé nařčení z cizoložství, vražda, černá magie, blasfemie čili hanění Proroka, krádež nad zákonem stanovené minimum, útěk před nepřítelem, lichva, odpadlictví a širk – přidružování k Bohu (polyteismus). V raném islámu se projevovala snaha vymezit pro každý h. jednoznačný trest, např. kamenování za cizoložství, utínání končetin za krádež apod., praxe tuto tendenci zpochybnila. Nejtěžším h. je odpadlictví od víry a zpochybňování jedinosti boží. Jedině odpadlík se vyřazuje z obce věřících. Lítost se pokládá za způsob vedoucí ke smazání spáchaného h., avšak nutnost podrobit se trestu se tím neruší.

Viz též: hřích (JKI-J), hřích (JKI-K)

Zdeněk Müller