noční pouť (JKI-I)
noční pouť (arab. isrá) Událost, jež je několikrát zmiňována v hadísech, zejm. v Buchárího a Muslimově sbírce (as-Sahíhán). Je jediným příběhem Muhammadova působení, který má povahu zázraku. Nějaký čas před odchodem do Medíny (hidžra) Prorok zažil tzv. noční pouť a vystoupení na nebe (mi‘rádž). Pův. příběh je překvapivě jednoduchý, teprve v tradici byl opředen dalšími podrobnostmi s mýtickými prvky. Podle příběhu Muhammad jednou přespal ve svatyni (hidžr) vedle Ka‘by, když tu ho probudil anděl Gabriel a odvedl ho k okřídlenému oři jménem Burák (Blesk). Na jeho hřbetě a s Džibrílem po boku se Muhammad přenesl po nebi do Jeruzaléma, na Chrámovou horu, kde se spolu s Ibráhímem, Mojžíšem (Músá), Ježíšem a dalšími proroky pomodlil k Bohu na místě bývalého Šalomounova chrámu. Poté byly Proroku nabídnuty dvě nádoby – jedna s vínem, druhá s mlékem. Vybral si mléko, což Džibríl označil za „vlastní cestu pro sebe a svůj lid“. Veden andělem, Muhammad vystoupal po žebříku na nebesa z místa, kde skála tvořila v hebrejské tradici posvátné božiště a vrchol hory Moria. Toto místo je v koránu nazváno al-masdžid al-aksá (nejvzdálenější místo modlitby). Nad skálou nechal roku 705 umajjovský chalífa al-Walíd vybudovat mešitu Kubbat as-sachra (Skalní dóm) a vedle ní mešitu al-Aksá, jež je pojmenována výrazem, kterým se v koránu označuje celá Chrámová hora. Prorok tam vystoupil skrze sedmero nebes do blízkosti samého Boha (korán 53:16-18). N.p. je důležité téma islám. věrouky a učinila z Jeruzaléma (arab. al-Kuds – Svatost) třetí nejdůležitější místo islám. kultu a cíl pouti. Po vzniku moderního státu Izrael 1948 a zejm. po okupaci vých. Jeruzaléma 1967 se Chrámová hora (pro muslimy al-haram aš-šaríf – vznešený haram) stala místem ideologických náb. sporů.