amoraité (JKI-J)
amoraité (hebr. amora’im, sg. amora; od slovesa amar – říkat, vykládat) Označení učenců z doby od uzavření Mišny (asi 200) až do uzavření babylónského Talmudu (asi 500). V Palestině působilo celkem 5 generací až do 375 (uzavření palestinského Talmudu), zatímco v Babylónii se člení do 8 generací, jejichž činnost skončila uzavřením babylónského Talmudu kol. 500. Výsledkem jejich činnosti jsou podstatné části palestinského Talmudu a babylónského Talmudu. V Palestině byli ordinováni zpravidla předsedou sanhedrinu (nasi) a měli titul rabi, v Babylónii byli titulováni mar nebo rav. Vedli diskuse o Mišně, kterou vykládali pomocí bibl. textů a srovnávání s barajtou. Při tom často vyvozovali nová halachická ustanovení. Zabývali se i agadou. K nejvýzn. a. v Palestině patřil např. Chanina bar Chama, Jehošu’a ben Levi a zejména Jochanan ben Napacha a Reš Lakiš, v Babylónii např. zakl. talmudických škol Rav a Šmu’el a z konce období Aši a Ravina.