apokalypsa (JKI-K)
apokalypsa (řec. odhalení, zjevení) Označení pro žid. a kř. spisy odhalující boží tajemství, především tajemství konce tohoto a začátku nového věku, takže vyjadřují určitý typ eschatologického očekávání (eschatologie). Byly většinou psány v době pronásledování, a používají proto jinotaje, symboly a lit. techniku tzv. vaticinia ex eventu (antedatované věštby), která předpovídá to, co se už stalo, aby získala důvěru čtenáře pro výklad o eschatologické budoucnosti. S tím souvisí i pseudepigrafní charakter většiny a.: byly vydávány pod jmény význ. osob minulosti (Mojžíš, Ezdráš, Báruk, Jób, Elijáš, Henoch nebo i Adam). Pozornost se mj. soustřeďuje na přítomná utrpení, proto přívlastek „apokalyptický“ vyjadřuje dnes často utrpení nebo katastrofu. Smyslem a. bylo však ujistit čtenáře, že přítomné utrpení neruší boží plán a nemůže zmařit příchod nového věku (aiónu), který bude znamenat kosmickou proměnu a nastolení boží spravedlnosti. Čtenáři a. se měli připojit k té části božího lidu, která nepodlehne tlaku a svodům, a bude proto mít na novém věku podíl. A. je obvykle uvedena jako záznam vidění o budoucnosti, která je spjata s nadějí na (transcendentní) nový věk. V mnoha a. je zlom věků spojen se vzkříšením mrtvých a božím soudem. Obraz posledního soudu vyjadřuje skutečnost, že lidský život lze zhodnotit jen s odstupem, v soc. a dějinném kontextu. V pozdějších a. se objevuje i představa spravedlivé pozemské říše (království), která potrvá tisíc nebo čtyři sta let. Tím se v jednom souboru obrazů integruje naděje osobní i společenská, vnitrodějinná a věčná. – Žid. a. předpokládají úctu k Zákonu (tóra), někdy v nich vystupuje mesiáš, jindy Syn člověka (christologie).
Apokalyptické pasáže jsou v proroctví Izajášově a Danielově, v Novém zákoně jsou to např. Mk 13, 1; Te 4 aj. Nejznámější a. jsou a. Henochova (tzv. etiopský Henoch), Ezdrášova, Bárukova a Jubilea (Malá Genesis). Také známé žid. Sibylliny věštby mají apokalyptický ráz, podobně jako esejský spis Války synů světla proti synům tmy. Nejznámější kř. a. jsou a. Petrova, Hermův Pastýř a zejména kanonické Zjevení Janovo, které se liší od ostatních a. tím, že nejde o pseudepigraf (autor Jan se představuje hned v úvodu) a že se pozornost soustřeďuje na oslavu ukřižovaného Krista („zabitého Beránka“) jako na vládce nového věku.
A. byly přes své pesimistické rysy význ. pokusem uchopit dějiny jako celek a umožnit v nich orientaci. Určité prvky apokalyptiky použilo prvotní křesťanství: to, co následovalo po Ježíšově smrti, vyjádřili jako vzkříšení ve smyslu apokalyptické představy vzkříšení k novému věku: Ježíš je ten, jehož Bůh už vzkřísil, tedy ten, který otvírá cestu k novému věku. V tomto smyslu se mluví o apokalyptice jako matce kř. teologie (nikoli kř. víry).
Viz též: apokalypsa (JKI-J)