Elijáš (JKI-J)

Elijáš (hebr. Elijahu – [můj] bůh je Jahve) Nejvýzn. neliterární prorok. S E. není spojován žádný prorocký text, jediným pramenem je pouze bibl. podání jeho života (1Kr 17 – 2Kr 2). E. působil v severním Izr. království za krále Achaba, tj. asi 870-850 př.n.l. Jak ukazuje jeho symbol. jméno, obhajoval jahvismus proti kultu Ba’ala, který se rozmáhal vlivem Achabovy tyrské manželky Jezábel. Vrcholem jeho tažení ve prospěch Jahva se stal vítězný střet s Ba’alovými kněžími na hoře Karmel (1Kr 18, 1-40). Vzhledem k tradici, podle níž se odebral do nebe na ohnivém voze (2Kr 2, 9-12), se později stal význ. postavou žid. eschatologie. Vystupuje jako prorok, který ohlašuje nadcházející eschatologický zlom a příchod mesiáše (Mal 3, 23; Sír 48, 10-11). V kř. tradici byl v tomto smyslu ztotožněn s Janem Křtitelem (Mt 11, 14). Podle žid. tradice je neviditelně přítomen každé obřízce, u níž je mu vyhrazeno zvláštní místo na tzv. E. křesle (hebr. kise šel Elijahu).

Dalibor Papoušek