poutní svátky (JKI-J)
poutní svátky (hebr. šaloš regalim) Společný název pro Pesach, Šavu’ot a Sukot. Povinnost vykonávat pouť do Jeruzaléma na tyto tři svátky je stanovena v Pentateuchu: „Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků (Dt 16, 16; Ex 20, 17).“ Vyňati z tohoto nařízení mohli být nemocní, staří, ženy, otroci ap. Přesto byl tento verš vykládán nikoli jako povinnost, ale jako záslužný dobrovolný čin. V období Druhého chrámu stovky tisíc poutníků z Palestiny i diaspory proudily během p.s. do Jeruzaléma. Pouť byla vykonávána pěšky (alija le regel) a její podstatou bylo vstoupit do chrámu, zde slavit svátky a přinést předepsanou oběť. Poutníci obvykle zůstávali po dobu poutě v Jeruzalémě či přilehlých vesnicích nebo přebývali ve stanech postavených na okolních polích. Během pobytu v Jeruzalémě především studovali Tóru a účastnili se slavností spojených se svátky. I když byl vstup žid. poutníků do Jeruzaléma zatížen daní placenou buďto kř. nebo muslim. panovníkům, poutě po staletí pokračovaly. V letech 1949-1967 nemohli žid. poutníci vstupovat do části Jeruzaléma patřící Jordánsku, čímž byl znemožněn přístup na Chrámovou horu. Navštěvovali tak tradiční Davidovu hrobku na hoře Sión až do šestidenní války 1967, kdy celý Jeruzalém získal pod svou správu stát Izrael a od té doby je Chrámová hora a Západní zeď chrámu cílem mnoha poutníků nejen v období p.s.
Viz též: pouť (JKI-K), poutní místa (JKI-K), pouť do Mekky (JKI-I)