exkomunikace (JKI-K)
exkomunikace (lat. excommunicatio – vyloučení z obce) Vyobcování z církve, anatéma. Vedle interdiktu a suspenze představuje e. jeden z nejtvrdších círk. trestů, který se zvláště ve středověku blížil soc. smrti. Zatímco římkat. církev podržela e. v systému kanonického práva (Codex iuris canonici) jako individuální nápravný trest (censura), i když je v současnosti využíván zřídka, protestantismus, s výjimkou anglikánské církve, princip e. postupně opustil. V římkat. církvi e. zakazuje viníkovi účast na bohoslužbách, udělování svátostí a svátostin a přijímání svátostí, výkon círk. úřadů a provádění úkonů z moci řízení (can. 1331). Přestože je viník formálně vyloučen z církve, nejsou mu odepřeny nezbytné liturg. úkony v nebezpečí smrti (can. 1335). Ukončení e. je možné pouze absolucí (rozhřešením).
Viz též: cherem (JKI-J)