kříž (JKI-K)
kříž (z lat. crux) Symbol ukřižování Ježíše Krista či symbol křesťanství vůbec. K. byl pův. nástrojem jednoho z nejdrastičtějších způsobů popravy užívaného Římany vůči opovrhovaným obyvatelům impéria nechráněným řím. občanstvím. Sestával zpravidla ze svislého kůlu (crux) a příčného břevna (patibulum), na které byl odsouzenec přivázán nebo přibit a které často k místu popravy sám nesl. Po vyzdvižení na k. nastala během několika hodin až dní smrt v důsledku srdeční zástavy, vykrvácení nebo zadušení z konečného ochabnutí dýchacího svalstva. Otřesná Ježíšova smrt ostře kontrastující s všeobecným očekáváním bohatýrského mesiáše způsobila, že se k. mezi raně kř. symboly objevil teprve poté, co císař Konstantin I. křižování zakázal a mohlo být zapomenuto. Nejstarší zobrazení k. jsou doložena až z poč. 4. stol., často v kombinaci s Ježíšovým monogramem (labarum). Přímá zobrazení Ježíšova ukřižování jsou zastoupena až v 5. a 6. stol. Zvýšenému Konstantinovu zájmu o k., který se v teol. smyslu stal symbolem Ježíšovy vykupitelské smrti, odpovídá i legenda o nalezení sv. Kříže Konstantinovou matkou Helenou, jež inspirovala rozsáhlé aktivity s jeho zlomky jako relikviemi. Symbol k., jenž během středověku pronikl do veřejného i soukromého kultu, se v záp. křesťanství uplatňoval zejména v plastické podobě krucifixu, zatímco na Východě v plošném zobrazení ikon. Obecné rozšíření k. prolomila teprve reformace. Z protestantských církví liturgicky užívá vizuální symboliky k. pouze anglikánská církev a luterství. Znamení k. jako rituální úkon spojený s žehnající formulí se objevuje hlavně v katolicismu a pravoslaví.