idolatrie (JKI-J)
idolatrie (z řec. eidólon – obraz, modla, idol; latreiá – služba; hebr. avoda zara) Uctívání falešných bohů, modloslužebnictví. V žid. pojetí i. zahrnuje jak uctívaní model cizích bohů, považovaných z principu za falešná božstva, tak uctívání vlastního Boha, pokud se děje prostřednictvím jeho nedovoleného zobrazení. Oba aspekty jsou zakotveny již v Desateru: v zákazu vyznávat jiného boha než Jahva (Ex 20, 3; Dt 5, 7) a v zákazu jakkoliv Jahva zobrazovat (Ex 20, 4-6; Dt 5, 8-10). Řada případů pronikání kultu Ba’ala, Moleka, Ašery a jiných božstev jakož i přežívání domácích bůžků (hebr. terafim; Sd 17, 5; 18, 14; 1S 19, 13-16), hadího kultu (Nechuštán; Nu 21, 8-9) a dalších náb. projevů ukazuje, že se přesvědčení o jejich neúčinnosti či dokonce neexistenci prosazovalo v předexilním Izraeli jen zvolna. K zamezení i. byla většinou přijímána násilná opatření, jak to dokládají náb. reformy judských králů Chizkijáše a Jóšijáše. Zlehčující výsměch iluzornímu charakteru i. se objevil až v exilní a raně poexilní době v souvislosti s proklamací exkluzivního monoteismu (Iz 44, 6-8; 45, 5) a zpravidla nabýval formy nových diskreditujících výpadů (Iz 44, 9-20; Jr 2, 5-13) nebo retrospektivních redakčních zásahů do starších tradic (Gn 31, 19-35). I přesto, že byla i. demaskována jako dílo lidských rukou, pokračovalo její důsledné odmítání, neboť vždy přinášela zneuctění Boha (hebr. chilul ha-Šem) spočívající v odklonu od Stvořitele ke stvořenému. Podle Talmudu je lépe podstoupit mučednickou smrt (hebr. kiduš ha-Šem) než podlehnout i. (Sanhedrin 74a). Otázkám spojeným s i. se do podrobností věnuje talmudický traktát Avoda zara. Podle něj jsou zákazu podrobeny nejen náb. projevy pohanů, ale také zoroastrovský dualismus nebo kř. trinitární dogma.
Viz též: idolatrie (JKI-K), idolatrie (JKI-I), širk (JKI-I), zákazy (JKI-I)