barvy liturgické (JKI-K)
barvy liturgické Rozlišování b.l. na svrchním liturg. rouchu a jiných liturg. předmětech nebylo v počátcích církve ustáleno. Nejprve se užívalo jen bílé b., širší spektrum je doloženo poč. 12. stol., další rozšíření se prosadilo po 1570. Dnes římkat. církev, anglikánská církev a mnohé církve protestantské užívají pět b.l.; hlásají význam svátků a nabádají věřící k ctnostem spjatým se svátečním dnem (rok církevní). – Bílá b. znamená světlo a je obrazem Krista (užívá se proto na všechny svátky Páně, pokud nepřipomínají umučení); značí i nevinnost a čistotu (svátky Panny Marie, andělů, sv. vyznavačů a těch panen a vdov, které nezemřely mučednickou smrtí) a je b. radosti. – Červená b. je b. ohně a krve; užívá se jí o svátcích svatodušních (Duch sv. sestoupil na apoštoly v podobě ohnivých jazyků), o svátcích připomínajících utrpení Páně, např. na Velký pátek, a svátcích zasvěcených mučedníkům a mučednicím. – Zelená b. je b. naděje a setkáme se s ní v liturg. mezidobí. – Fialová b. je pro svůj temný odstín b. smutku a pokání; užívá se jí v adventu a postních dnech, rovněž může být použita při mši za zemřelé. – Černá b. je b. smutku a smrti; ustupuje a jen výjimečně se jí užívá při pohřbech a mších za zesnulé (rekviem). – Ve dvou dnech liturg. roku (3. neděli adventní a 4. neděli postní) lze místo fialové užít též b. růžové. – Zlatý brokátový ornát nahrazuje všechny b. kromě fialové a černé, protože upomíná na pův. bílou slavnostní b. starokř. rouch. – V pravoslaví a starých východních církvích je liturg. b. bílá, jako barva šatu mučedníků; modrá se užívá při mariánských svátcích, červená o letnicích a fialová v období pokání.