svátky (JKI-K)
svátky (lat. festa) V obecném smyslu dni, v nichž se na rozdíl od všedních dnů prokazuje zvláštní úcta Bohu; v užším smyslu typ liturg. dne vedle slavnosti, památky, neděle a férie. Liturg. dny se dělí též na 1. neděle, upomínající na vzkříšení Ježíše Krista. Neděle jsou prvním dnem v týdnu; od apoštolských dob byly určeny bohoslužbám a od 321 ustaveny jako všeobecný volný den; 2. pohyblivé s., slavnosti a památky – nejdůležitější jsou Velikonoce (jako každoroční připomenutí vzkříšení Krista) a svatodušní svátky (jako vzpomínka na seslání Ducha svatého; letnice). Oba byly slaveny už v apoštolské době a nahrazují žid. pesach a svátky týdnů (šavu´ot). Do této skupiny patřil i půst, spjatý s obdobím před Velikonocemi, zavedený však až později; 3. nepohyblivé liturg. svátky – nejstaršími byla výročí smrti mučedníků, slavená už ve 3. stol., v Malé Asii už od 2. století. Později byli připomínáni také jiní světci, zejm. v den jejich úmrtí, narození nebo při jiné příležitosti. Od 4. stol. se ustálily i některé slavnosti a svátky Páně (např. Vánoce, Zjevení Páně; rok církevní) a začal stoupat i počet mariánských svátků. Liturgicky se svátky odlišují v tzv. mešním propriu (proměnlivé části bohoslužby) a oficiu, tj. společných hlasitých modlitbách kněží a kleriků (např. v kolegiátních chrámech). Pořadí svátků, jejich význam a územní kult určují círk. kalendáře.
V pravosl. církvi se s. odlišují od běžných dnů zvl. bohoslužbami. Nejstarším s. je neděle, připomínající zmrtvýchvstání Ježíše. Hlavní s. oslavují Ježíše Krista, Bohorodici, proroky, apoštoly, anděle a svaté. Nepohyblivé s. připadají vždy na stejný kalendářní den, pohyblivé jsou odvislé od nejdůležitějšího s. pravoslaví, Velikonoc (Vzkříšení Páně neboli pascha). Dalších osm s. připomíná události ze života Ježíše: Narození (25. 12.), Obětování (2. 2.), Zjevení a křest (6. 1.), Proměnění (6. 8.), Květná neděle (týden před vzkříšením), Nanebevstoupení (40 dní po vzkříšení), letnice (pentékosté, 50 dní po vzkříšení), Povýšení sv. Kříže (14. 9.). Události ze života Bohorodice oslavují čtyři s.: Narození (8. 9.), Uvedení do chrámu (21. 11.), Zvěstování (25. 3.) a Zesnutí (15. 8.). Kromě těchto 12 s. se 1. ledna slaví začátek nového občanského roku a zároveň církevní s. Obřezání Páně s připomenutím památky sv. Basilia Velikého, 1. 10. pak s. Záštita Bohorodice. Většina s. je zdůrazněna předcházejícím půstem. Nár. s. pravosl. církve v ČR je s. Cyrila a Metoděje (11. 5. a 5. 7.) a Václava (28. 9.), k významným s. všedních dnů patří uctívání nár. světců: učedníků Metodějových (27. 7.), Ludmily (16. 9.), Ivana (24. 6.) a Prokopa (4. 7.).
V protest. církvích (protestantství) jsou zákl. církevní s. společné s tradicí kat. církve. Rozdíl je u s., které se až druhotně pojí k víře. Připomíná se zde např. Den reformace (31. 10.), vztahující se k vystoupení M. Luthera, nemusí však být slaven.
Viz též: svátky ročního cyklu (JKI-J), svátky (JKI-I)